Za prvé, Taliban ještě neprohrál. Stále ještě ovládá polovinu země velké jako Francie. Kandahár, to je jeho skutečné hlavní město, tam je doma politicky i etnicky.
Za druhé, v této válce není terčem Taliban. Ten byl jen balvanem v cestě, který bylo nutné odvalit při pochodu k hlavnímu cíli. Tím je Usáma bin Ládin a jeho lidé. Hon na ně teprve začne. Za třetí, toto není jen válka proti bin Ládinovi, je to válka proti terorismu. I když Usáma bude zneškodněn, na jeho místo se jistě postaví muži, kteří se v něm zhlédli.
Bylo by proto velmi předčasné vyhlásit válku za vyhranou. Nastal jen zlom v afghánském tažení, toť vše. Náhle změněná situace přináší rizika, výhody i poučení. Rizika v tom, že vakuum v Kábulu nasává všechny "armády" opozice i s jejich touhou po moci, nevraživostmi a vzájemnými vroubky. Ale USA už nemohou couvnout: nyní musí převzít odpovědnost za budoucnost Afghánistánu. Budou se to sice snažit přehodit na OSN, ale hlavní tíha bude na nich. Ironik by řekl, že je to závazek k nezaplacení.
Náhlý kolaps Talibanu má však i své nesporné výhody. Přišel skoro jako dar shůry.
Ramadán se blíží, ale jako lusknutím prstů je všechno jinak. Už nikdo nemůže USA obvinit, že urážejí islám, protože ve svatém čase vedou válku proti muslimům. Teď je to jinak: muslimové válčí proti muslimům a Amerika jen pomáhá jedné straně. Jestli jste včera slyšeli velmi hlasité oddechnutí, pak to bylo z Washingtonu.
Poučení spočívá v tom, že se nemá klesat na mysli. Před pěti dny kdekdo s gustem kritizoval Pentagon a Bílý dům za špatnou strategii. Říkalo se, že nálety s ničím nepohnou. To už jsme ostatně slyšeli za války o Kosovo. Ale náhle se ukázalo, že bomby zničily sklady i morálku Talibanu. Cesta na bin Ládina je volná.
