Jaroslav Bureš - Ministr pro legislativu Jaroslav Bureš na schůzi vlády. Kabinet odložil jednání o vlastní rezignaci na příští týden, Bureš krátce na to podal demisi. (6. dubna 2005)
| foto: ČTK
PŘÍLOHA: VLÁDNÍ KRIZE
jak jí rozumět ■ co bude
"Již jsem ji podal," odpověděl Bureš textovou zprávou na dotaz iDNES, zda s rezignací vyčká, když kabinet odložil jednání o kolektivní demisi na příští týden. - více zde
Jaroslav Bureš již minulý týden prohlásil, že nezůstane ve vládě závislé na podpoře KSČM. "Předpoklad, že budu ve vládě, která bude existovat jen díky podpoře komunistické strany, je vyloučen," řekl MF DNES.
Po ministrech žádal kolektivní demisi s tím, že pokud ji nepodají ve středu, ihned rezignuje. Grossův kabinet ale jednání přerušil a odložil ho na příští schůzi.
S odkladem souhlasili i unionističtí ministři Pavel Němec a Karel Kühnl. Jejich strana vyzvala vládu k demisi prvního dubna, jen několik hodin poté, co Grossův kabinet přežil ve Sněmovně hlasování o nedůvěře. - více zde
Bureš je pátým odcházejícím ministrem. Vládu už opustili lidovci Ambrozek, Šimonovský a Svoboda a unionista Mlynář. - více zde
Padesátiletý Bureš zastával funkci ministra a šéfa legislativní rady vlády od srpna 2004, kdy jej do rekonstruovaného kabinetu pozval premiér Gross. Nabídku Bureš přijal s cílem reformovat právní řád.
V letech 2001 až 2002 byl ministrem spravedlnosti v týmu Miloše Zemana. Poté se stal náměstkem vicepremiéra pro legislativu Pavla Rychetského a po jeho odchodu do čela Ústavního soudu pokračoval jako první místopředseda legislativní rady.
V roce 2003 neúspěšně kandidoval za ČSSD na prezidentský post. V letech 1986-89 byl členem KSČ, od té doby je nestraník.
|
Bureš: Nechci sedět na židli držené KSČM |
|
Ministr bez portfeje a šéf legislativní rady vlády Jaroslav Bureš podal demisi a stal se tak už pátým členem, jenž opustil Grossův kabinet. "Splnil jsem svůj slib, že pokud kabinet jako celek nepodá demisi, odejdu sám," říká nestraník.
Jak jste kolegům ve vládě oznámil, že končíte?
Řekl jsem jasnou větu, že na té židli sedím jen proto, že se KSČM zdržela při hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. A kdyby tak neučinila, už bych tam neseděl. To nechci.
Proč vlastně?
Nemůžu dělat koncepční kompromisy, protože už vím, jak takové koncepční kompromisy hlasování ČSSD a komunistů vypadají. Příkladem je zákon o vyvlastňování, což už jsem řekl hned ve Sněmovně na mikrofon.
Proč vlastně vám, bývalému členu KSČ, dnes tolik vadí podpora komunistů?
Já už jsem své členství vysvětloval. Byl jsem tehdy postaven před rozhodnutí mít možnost působit u odvolacího soudu s vynikajícími právníky, nebo nemít tu příležitost. Asi to není nic, čím bych se mohl chlubit, ale já jsem se s tím nijak neidentifikoval. Já mám pořád stejné názory na život, spíše jsem člověk konzervativní. S tím to vůbec nespojuji, když přišel Listopad, spadlo to ze mě, ulevilo se mi. Navíc v justici byla jedna povinná stranická schůze za rok a to bylo všechno.
Kolik této vládě dáváte dní nebo týdnů života?
Teď se nabízí několik možných scénářů. Takže se může stát, že s určitou rekonstrukcí projde až do řádných voleb, vydá-li se cestou spojení důvěry s některým z důležitých zákonů. Ale už je vidět, že na tom zákonu nebude jednota.
Kdo podle vás, právníka, teď více porušuje ústavu: prezident Klaus, který nechce přijmout demise ministrů, anebo premiér Gross, který nechce klasickou cestou požádat Sněmovnu o důvěru?
Netvrdím, že není vůbec žádný rozdíl mezi čistou důvěrou a důvěrou spojenou se zákonem. Ústavu znám nazpaměť, je to strašně lapidární. Myslím si, že prezident svými kroky naplňuje ústavu. Nic mu nebrání, aby při přijímání demise využil prostor, že budou ty politické poměry uspořádány jinak, v širším slova smyslu. Nemohu mu vytknout neústavnost jeho kroků.
A premiéru Grossovi jste vytkl, jak chce žádat o důvěru?
Je to pořád můj premiér, já mu nic vytýkat nemohu a ani nechci.
Co teď budete dělat?
Čtyři roky jsem neměl dovolenou, takže je to jasné. |
