Asi padesátiletá prodavačka před senátem vystupovala se změněným jménem, ale po celou dobu byla přímo v jednací síni. Vysvětlila, že až po mnoha měsících si uvědomila, že krátce před dvojnásobnou vraždou mluvila s pravděpodobným pachatelem.
V jednací síni se postavila vedle obžalovaného Martina Koryčánka stejně, jako tenkrát stála vedle muže, o kterém si myslí, že pak vraždil. Chvíli Koryčánka pozorovala.
"Na pětadevadesát procent je to on postavou, přísná pusa je to na osmdesát procent," odhadla pravděpodobnost, že stojí vedle skutečného pachatele.
"Ty vousy jste tenkrát neměl, že?" prohodila směrem k obžalovanému.
Proč se přihlásila se zpožděním mnoha měsíců? Na to měla žena vystupující pod smyšleným jménem Jiřina Bláhová jednoduchou odpověď. Vybavilo se jí to prý až později.
Prodavačka vzpomíná na osudný den
"Byla sobota, pracovala jsem v drogerii na druhé straně ulice, než se střílelo. Byla pohoda a já jsem se podívala z prodejny ven. Najednou se mi před očima zase odehrával ten příběh, kdy do naší prodejny přišel divný muž v plášti a kloboučku na hlavě. Začalo se mi to odvíjet jako film," vysvětlovala žena.
Muž do drogerie přišel před devátou hodinou ráno, kdy uvnitř nebyli žádní zákazníci. "Vešel dovnitř a zůstal stát u vitríny. Pořád se do ní díval. Obešla jsem pult a začala mu nabízet pánské parfémy. Mlčel, zdálo se mi, že k nim vůbec nechce vonět," vzpomínala svědkyně před soudem.
Muž s ní vůbec nechtěl mluvit. Nakonec prý vzala jeden z testovacích parfémů a vstříkla ho na zkušební papírek. Ten pak doslova vnutila neznámému muži do ruky.
Zaujalo ji, že muž pořád otáčel hlavu, vůbec ho neviděla zpředu. I když stála vedle něho po pravé straně, podivný zákazník si pro papírek sáhl levou rukou. Až do té doby měl obě ruce vražené hluboko do kapes kabátu.
"Vzal papírek a hned ho i s rukou zase vrazil do kapsy. Říkala jsem mu, že jsme jen drogerie, že lepší zboží mají naproti v parfumerii. I když jsme měli drahé parfémy i přes tisíc korun. Ale to jsem mu vůbec nenabízela. Bylo divné, že se vůbec na nic neptá. Slyšel jsem od něj jen jediné slovo. řekl pouze: Dražší. Ale bylo to s divným přízvukem, slyšela jsem tam písmeno há. Byla jsem ráda, když z prodejny odešel," popsala prodavačka.
Pak do obchodu začali chodit zákazníci, věnovala se dál své práci. Až přiběhla do obchodu žena, která hystericky křičela, že se naproti střílelo. Prodavačka zavolala policistům, ti už o střelbě věděli.
Policisté vyšetřující střelbu přišli k ní do drogerie několik hodin po dvojnásobné vraždě, ale svědkyně jim nic neřekla. "Věnovala jsem se zákazníkům, na policisty jsem neměla myšlenky," přiznala žena.
Boj se svědomím
Když si po několika měsících vybavila setkání s podivným mužem, dlouho prý bojovala se svým svědomím, jestli se má přihlásit policistům. Bála se pomsty možného vraha, bála se i za kolegyně, které mají malé děti. Drogerie už je zrušená a ona se přihlásila.
"Možná jsem byla první, kdo u zlatnictví zapálil svíčku. Pak jsem bojovala se svědomím a nakonec jsem zavolala na policii. Tam mi řekli, že spis je už u soudu tak jsem zavolala vám," řekla svědkyně soudci Milanu Štejrovi.
A dodala ještě jeden důvod, proč jí muž utkvěl v paměti. Podobný kabát, jako měl na sobě neznámý muž, si zkoušel i její manžel. A ona přemýšlela, jak by v něm asi vypadal.
