Dostávám desítky dopisů od lidí, kteří si pochvalují naši péči. Ale přicházejí i dopisy, kdy si pacienti naopak stěžují. Předpokládám, že jde právě o takovou reakci. Pisatel mě zřejmě nezná, protože na obálku neuvedl jméno, pouze ji adresoval řediteli nemocnice. Jde nejspíš o člověka, který využívá momentální atmosféry a chce na sebe upozornit.
Bohužel, ano. Na jaře roku 1998, po nešťastné explozi granátu v areálu nemocnice, jsme dostali šestnáct anonymních hlášení, že nastane další výbuch. Vzpomínám si, že jen pár hodin po neštěstí, při kterém zemřely dvě ženy, jsme dostali varování, že vybuchne granát na chirurgii. Stál jsem před rozhodnutím, zda evakuovat pacienty a riskovat, že těžce nemocní lidé napojeni na ventilátory to nemusí přežít. Byla to krizová situace. Riskoval jsem a rozhodl se neevakuovat.
Čím si vysvětlujete bezohledné jednání lidí, kteří jsou schopni ohrozit nemocné?
Jsem přesvědčen, že někteří lidé jsou prostě zlí a psychicky zdeformovaní. Je to smutné zjištění, ale takoví prostě jsme.
I když si nemyslíte, že dopis s bílým práškem poslal do nemocnice terorista, přijali jste bezpečnostní opatření?
Ano, dohodli jsme se na zvýšené obezřetnosti. Věřím, že pracovníci, kteří přicházejí do styku s poštou, mají tolik zkušeností, že by poznali zásilku, která je něčím mimořádná.