Opakovaně hovoříte o tom, že u nádorů ve vašem oboru je zásadní včasná diagnostika. Jak se Češi staví k prevenci?
V současné době se to dá těžko posoudit. Dříve jsme byli v prevenci na špici, již v osmdesátých letech jsme měli rozsáhlé preventivní programy. Od té doby se ale posouváme poměrně pomalu, takže nás předstihla řada zemí. Prevenci je ale třeba vnímat komplexně. Nebavíme se pouze o nádorových onemocněních, ale i o prevenci civilizačních onemocnění jako takových. A tam je nejdůležitější životní styl.
Proč jsme si v prevenci tak pohoršili?
Neřekl bych, že jsme si pohoršili. Ale to významné postavení, které jsme měli, najednou nezaujímáme. Řekl bych, že to je nasazením odborných elit. Neustále mluvíme o vědě a výzkumu, ale systémově pro ni asi dost nečiníme. Musím umět navrhnout programy, analyzovat data, prezentovat je. Protože co není adekvátně prezentováno, jako kdyby neexistovalo. Všechno vyžaduje vědeckou základnu, motivaci a finanční krytí. A toho se nám úplně nedostává.
Co může člověk sám pro sebe v rámci prevence udělat?
Nepochybně i v této oblasti by měl každý převzít osud do svých rukou, vliv společnosti je ovšem zásadní. Propagace zdravého životního stylu, tlumení reklamy nezdravých pokrmů a nápojů, propagace screeningu.
Česká společnost je zatížena vysokým výskytem obezity, kouření i alkoholismu, zejména v době covidové si zaděláváme na velké problémy, protože populace důsledkem pandemie ztloustla asi o čtyři kila na osobu. Obezita zdaleka není rizikem jen ortopedickým, je příčinou pandemie diabetu, zhoršuje prognózu všech operací, násobně zvyšuje riziko nádorů například i tlustého střeva.
Hodně apelujete na životní styl. Ten sám o sobě ale preventivní prohlídky nenahradí.
To určitě nenahradí. Každý člověk by měl mít ve spolupráci se svým lékařem vytvořeno jakési rizikové skóre. Od toho by se měla odvíjet plánovaná screeningová vyšetření. Skóre by určoval životní styl člověka a výskyt chorob u jeho předků v rodině, případně genetické vyšetření.
U někoho je riziko nízké, u někoho naopak velmi vysoké. A podle toho se musí individualizovat screeningy. Takto například funguje v Izraeli screeningový program nádorů tlustého střeva, kam jsou lidé zváni v různém věku a v různých intervalech.
Kdy většinou lidé, kteří mají nádor v břiše, přicházejí za lékařem?
Záleží na tom, o jakém nádoru budeme hovořit. Například u screeningu rakoviny jícnu zjišťujeme, že většina pacientů k nám přichází zcela náhodně kvůli obtížím, které s onemocněním jícnu nesouvisí. Nejpropracovanější je screening tlustého střeva. Povědomost o jeho správnosti a nabídce v populaci existuje, ten program běží, ale výsledky by mohly být ještě lepší.
A co lidé, kteří k vám přijdou až v momentě, kdy je něco bolí?
Když něco bolí, tak už je pozdě. To už není screening, ale diagnostika. Muž s průměrným rizikem by měl ke screeningu přijít ve 45 letech, žena v padesáti. Screening směřuje k časnému záchytu nebo vyloučení nádorů u lidí bez jakýchkoliv příznaků. Při časném záchytu je šance na vyléčení významně vyšší.
Pokud se během screeningu zjistí, že pacient nádor má, jakou roli v tu chvíli hraje psychika? Musí to být hrozný šok.
Každý, kdo jde na vyšetření po čtyřiceti letech věku, očekává výsledky s napětím. To k tomu bohužel patří a nedá se to odpárat. Bylo by nenormální, aby tomu bylo jinak, protože se vám během chvíle může zhroutit svět. Naštěstí třeba u nádoru tlustého střeva tomu tak není, protože je velká šance ho zachytit v časných stadiích.
Řada lidí ze strachu nechodila na vyšetření
Jak ovlivnila preventivní vyšetření pandemie?
Značně. Řada lidí ze strachu nešla na vyšetření, zároveň byly na mnoha místech plné kapacity. Negativní vliv pandemie nás bude bohužel provázet po léta. Pokles vyšetření i operačních zákroků je očividný a výpadek se nedá snadno nahradit.
Pokud nám nyní chybí polovina vyšetření, v příštím roce jich dvakrát tolik prostě neuděláme. A když provedeme o deset procent transplantací méně, těch deset procent čekatelů se bohužel patrně transplantace nedočká. Nemůžeme začít operovat dvakrát rychleji nebo endoskopovat dvakrát více. Není to ani fyzicky možné.
Dokážete dohlédnout, jakou roli bude hrát výpadek ve vzdálenější budoucnosti?
Je velmi možné, že se zvýší počet pokročilejších nádorových onemocnění. Může to mít vliv i na úmrtnost. Statistiky evidují nadúmrtnost, což je vyšší počet mrtvých ve srovnání s průměrem posledních let. V jednotlivých zemích je různá, a v posledních dvou letech se tam bezpochyby nepromítá pouze covid, ale i jiná onemocnění, třeba kardiovaskulární. Mnozí pacienti totiž z obav nešli k lékaři i přes varovné příznaky.
Pozorujete další negativní důsledky pandemie ve vaší každodenní práci?
Všimli jsme si menší ochoty pacientů k nám docházet, to bylo viditelné již v minulém roce. Kde to bylo možné, tam jsme omezovali činnost. Ambulantní práce lze do určité míry provádět distančně, jako třeba posílat recepty. Ale provádět kolonoskopii na dálku, to se nedá.
Zmiňoval jste, že populace vlivem pandemie ztloustla. Bude to mít vliv na váš obor?
Bude to mít zcela zjevný dopad. V oblasti onemocnění jater vidíme neustále se zvyšující počet pacientů s tukovým onemocněním, což je rizikový faktor pro cirhózu i karcinom. Před patnácti lety tyto případy nebyly četné, nyní jde o naši nejčastější diagnózu před transplantací. Pacienty se ztukovatěním jater vidím na každé vizitě, je to pro nás denní chléb.
Na přibírání v době pandemie měla vliv i psychika obyvatel. Není to začarovaný kruh?
Ano, proto se musíme pokusit o normalizaci. A snaha o normalizaci vyplývá ze snahy o eliminaci pandemie. Proto jsem pro povinné očkování.
Rakovinu jícnu endoskopie často nerozpozná, přiznává profesor Špičák |
Od 9. listopadu se v Praze pod vaší taktovkou koná kongres Gastro 2021 Prague. Co pro vás jeho pořádání znamená?
V současné době mi to přináší noční můru, protože příprava kongresu je za těchto okolností velmi obtížná. Nechat ho proběhnout online by bylo daleko snazší.
Online kongresy ale ztrácejí na autenticitě. Připravíte přednášku a můžete ji poté libovolně recyklovat. Dostávám denně nabídky na nějaké online workshopy a kongresy. Není v lidských silách to všechno sledovat, není to ani příliš motivující. Domnívám se, že je třeba se navrátit k normálnímu autentickému setkávání. Udělal jsem pro to všechno, ale je to velice těžké.
Zasáhla nějak covidová pandemie do programu kongresu?
Bohužel ze světa nepřijede to obsazení, které bylo původně naprosto skvělé. Praha je oblíbená destinace a všechno směřovalo k velkému úspěchu, ale bohužel to covid zkomplikoval. Návštěvnost bude sice daleko menší, ale přesto prezenční kongres vnímám jako signál, který se měl stát.
