Na účty by šla část peněz, které lidé už dnes povinně odvádějí na zdravotní pojištění. A mohli by si tam spořit i něco navíc. Jak by to vypadalo konkrétně?
Tak třeba pacient, který by potřeboval novou oční rohovku, by musel přemýšlet: má nárok na levnější, placenou ze zdravotního pojištění, která má kratší životnost. Může si však připlatit tři tisíce korun z osobního účtu (nebo v hotovosti) a dostane lepší. Stejně si může zaplatit třeba za pokoj s televizí v nemocnici. Pak už však nemusí mít na účtu dost peněz třeba na bílou plombu u zubaře.
"Je to slibný model a spoléháme na něj jako na jedno z možných řešení, jak financovat zdravotnictví," říká náměstek ministra Pavel Hroboň. Pokud ODS vše vyjde a přesvědčí koaliční partnery, mohly by individuální účty začít fungovat od roku 2010. Proti jsou ve vládě zatím lidovci.
"Je to model, se kterým jsou ve světě zkušenosti šest až osm let a jsou dobré," hájí účty Hroboň. Razantní změny ve financování zdravotnictví jsou nutné, protože podle výpočtů ministerstva by v něm do osmi let chyběly peníze.
Levicové strany už jednou ministru Tomáši Julínkovi vize osobních účtů orazítkovaly jako nesmyslné. To když je v roce 2005 se svým týmem Reforma zdravotnictví ještě coby senátor za ODS představil veřejnosti. Jenže všechny kroky, které ministrovi lidé už udělali nebo je právě podnikají, směřují k naplnění těchto plánů. Zde je pět základních otázek ohledně Julínkovy vize:
1. Jak by měl takový systém fungovat?
Peníze, které dnes každý odvádí na zdravotním pojištění (nebo je za něj platí stát), se stejně jako dnes přerozdělí do všech zdravotních pojišťoven. Část z nich poputuje na osobní účty, které bude mít každý. Peníze tu bude možné buď střádat, nebo je využívat na zaplacení těch věcí, které nebudou spadat do základního zdravotního pojištění – třeba poplatky u lékaře, bílé plomby a podobně.
2. K čemu budou osobní účty dobré?
Mělo by to donutit pacienty jinak přemýšlet o svém zdraví a rozhodovat o tom, za co část peněz, které platí, vydají. "Pokud však půjde o skutečné účty, které povedou banky, a ne virtuální účty vedené pojišťovnami, pak je to nesmysl. Zatěžuje to systém zbytečnými transakčními náklady," míní ekonom Miroslav Zámečník.
Podle jedné z úvah budou lidé dostávat svůj příspěvek na zdravotní účty po přerozdělení z již vybraných peněz automaticky. To je podle Zámečníka další nesmysl. "Pacient nebude nijak motivován chovat se ke svému zdraví dobře," říká.
3. Platili bychom si víc na pojištění než dnes?
"Reforma financování zdravotnictví musí přijít právě proto, aby se nemusely zvyšovat odvody," říká k tomu náměstek ministra Pavel Hroboň. Ve skutečnosti se však i o tom dřív nebo později bude diskutovat.
4. Jak by se změnila úroveň zdravotní péče?
Už dnes je jisté, že se zmenší to, co je dnes hrazeno ze společného zdravotního pojištění. Tak velký rozsah toho, co lidé dostávají zdarma, totiž není nikde na světě. Co bude takzvaným standardem zdravotní péče, na který bude mít nárok každý, bude zhruba o tři procenta menší než dnes. Co však v tomto základu bude, je otázka, na kterou zatím ani sami tvůrci reformy nemají přesnou odpověď.
5. Jakou má návrh šanci projít parlamentem?
Sociální demokracie už jasně řekla, že považuje záměr ODS na transformaci pojišťoven za naprosto nepřijatelný. Totéž před několika dny oznámili i lidovci. A bez této klíčové změny, o které budou poslanci rozhodovat letos v létě, je tato poslední část reforem zdravotnictví prakticky neuskutečnitelná.
"Má název Kulatý stůl. Ne náhodou. Budeme o reformě financování zdravotnictví jednat a brát v potaz argumenty všech stran," říká optimisticky poradkyně ministra Henrieta Maďarová.
