A označují to za pomstu, neboť Španělsko aktivně pomáhalo v Iráku Spojeným státům.
Ať už takový útok byl či nebyl řízen touto teroristickou organizací, Al-Kajda je nepochybně vinna. Buď přímo tímto útokem, což je velice pravděpodobné, nebo šířením vražedné nenávisti, kterou dává najevo, že pachatel každého útoku na nevinné civilisty na celém Západě je jejím přirozeným spojencem.
V jedné větě svého prohlášení se však tito zločinci mluvící jménem Al-Kajdy nepletou. Říkají: "Vy milujete život, my milujeme smrt." Tím dobře vystihují rozdíl mezi Evropany, kteří vesměs tak neradi sledovali americkou akci v Iráku, a bojovnými muslimy.
I my Češi se vyznačujeme tím, že milujeme život. Rozšířený pocit, že náš svět je bezpečný a že New York a Madrid jsou daleko, je od základu falešný a především nebezpečný. V tomto světě, v němž dnes žijeme, se vede válka. I kdybychom si stokrát nechtěli ničeho všimnout, tato válka se nás potenciálně týká.
Svým způsobem již jsme v této válce. Jako lidé, kteří chtějí patřit ke své civilizaci. A třeba také tím, že právě u nás se za komunismu arabští teroristé cvičili ve svých dovednostech, a Česko tudíž důvěrně znají.
Když budeme dělat, že teroristické útoky nejsou, může nás čekat nemilé vystřízlivění. A bylo by hanebné a nedůstojné, kdybychom se nechali zastrašit a pod dojmem bujícího terorismu se distancovali od západní protiteroristické aliance.
Jsme v této chvíli spojenci Španělů. Jednak srdcem, bolest, kterou Španělé prožívají, prožíváme s nimi, a jednak jsme jejich spojenci věcně, jako člen NATO. Co se týká jich, týká se i nás. K tomu patří to, že jejich nepřátelé jsou našimi nepřáteli. I když tolik milujeme život, a především pohodu.
