Na začátku je - musí být - spojená revoluce daní, zdravotních i sociálních odvodů a dávek.
Strany se už předhánějí, která bude daňově milosrdnější. To je pěkné. Ale reforma daní nemá smysl bez souvisící reformy penzí, zdravotnictví a dávek. Tady opravdu platí, že všechno souvisí se vším.
Příklad, když jedna reforma předbíhá druhou? ČSSD ještě loni uvažovala, že kvůli děravé důchodové kase stát víc podpoří penzijní spoření daňovými úlevami. Teď mudruje, že by tytéž úlevy v rámci daňových změn naopak zrušila.
Babo raď, co si myslet, jak se zařídit - vždyť by to znamenalo, že si lidé na penzi tolik šetřit nebudou.
My občané alias voliči masírovaní nápady stran bychom měli chtít ještě víc než překřikování, kdo komu uleví: zjednodušení veškerých daní a odvodů, abychom jim rozuměli.
Každá naše koruna dnes putuje ke státu po krkolomných stezkách a stejně krkolomně se dostává zpět. Chtějme rovnou silnici.
Paradoxně - jsme čím dál vzdělanější, a přece si musíme pořizovat průvodce daňovým labyrintem. Jen zákon o daních z příjmů má už kolem šedesáti tisíc slov a přes stovku výjimek.
Jak mají lidé pochopit, že když například ČSSD ohlašuje snižování daní, může to znamenat pouhé stop plynulému zvyšování kvůli hře s daňovými pásmy?
A zdalipak sám pan premiér zná daňové zákony? Ví třeba, že i z půjčky od strýčka Vika musel strýček zaplatit daň z úroků? Anebo pokud strýček půjčil bez úroků, musí synovec Gross platit darovací daň z odpuštěných úroků?
Kolik peněz a úředníků by se ušetřilo, kdyby všechny reformy šly ruku v ruce a byly jednoduché. Kolik lidí by neudělalo nevýhodné finanční rozhodnutí proto, že stát stále mění pravidla hry. A kolik voličů by si umělo spočítat, co mu strany opravdu nabízejí!
