V superinformačním století pak čtyřsetstránková kniha psaná jazykem právních koncipientů může oslnit leda - právního koncipienta.
Jako někteří muži (schválně nepíšu ženy, abych neurazil dámy) však ústava skrývá pod nevábným zevnějškem slušný charakter. Shrnuje zákony, které měly ne čtyři sta, ale osmdesát tisíc stránek, což je solidní zeštíhlení.
Zahrnuje Listinu práv a svobod jako základ pro nedotknutelnost důstojnosti všech občanů unie. Obsahuje systém hlasování, který nepoškozuje ani velké, ani malé státy a byl přijatelným kompromisem pro všech pětadvacet jejich hlav.
Můžeme říci - nechceme tento tlustý paskvil, Evropa si zaslouží něco elegantnějšího. Můžeme říci: je to sice roztřesený, ale přece jen krůček k lepší a demokratičtější spolupráci pětadvaceti zemí. Vyberte si.
Argumentovat tak, jako argumentuje ODS, především omezením suverenity a nevýhodností pro národní stát, je mimo terč. Ústavní smlouva (to je přesný název) suverenitu neomezuje.
Jestliže v některých případech budou země hlasovat, a nikoliv se složitě dohadovat na konsenzu, je to jen technická věc. Každá země může poměrně snadno zablokovat rozhodnutí, o kterých si myslí, že ji bytostně poškozují.
A nevýhodnost? Údajně jsou na tom menší státy o něco hůře než po dohodě z Nice. Výrok Jana Rokyty "Nice, nebo smrt" vstoupil nejen do polských dějin. Problém je v tom, že v onom francouzském lázeňském městě byly malé a střední státy nespravedlivě zvýhodněny. Trvat na nespravedlivé výhodě je nejen malicherné, je to přímo nízké.
Je chvályhodné, když chce ODS riskovat mezinárodní reputaci a domácí volební úspěch pro své přesvědčení a vyzvat voliče, aby hlasovali v případném referendu Ne! Měla by si však najít věrohodnější a důstojnější argumenty.
 Evropská unie. |
