Zrušena má být superhrubá mzda a místo jedné daňové sazby mají být tři. Deset, dvacet, třicet nebo něco kolem toho, pravil Paroubek na úterní konferenci k daňovému systému.
Vydělají na tom lidé s nízkými a s nižšími středními příjmy, pravil. Asi něco říci musel. Ale řekl také věci, které říkat nemusel. Například že při snížení daní velkého množství lidí, kteří už dnes platí jen velmi malé částky, bude zachována celková daňová kvóta, tedy celkový objem vybíraných daní. Takže ti, co platí do státní kasy podstatnou část svého příjmu, budou muset přitlačit a zejména připlatit.
Kdo těmi lidmi jsou a budou, je také jasné. V minulém daňovém systému platili nejvyšší sazbu daně lidé s příjmem nad 27 tisíc korun měsíčně. Jenže tam se Paroubkovi do příštích voleb, díky současnému velmi vysokému růstu mezd, posune hodně velká část populace, a tedy i jeho voličů.
Chce jim opravdu zvýšit daňové zatížení, byť jen o třicet korun paroubkovného? Jestli ne, bude muset hodně posunout daňová pásma.
Paroubek naznačuje, že pro příjmy nad čtyřicet tisíc chce zvýšit daně na třicet procent. I tak se to však bude týkat hodně lidí. Prostor pro úlevy těm nejchudším se mu zmenší.
Kouzlo je, jak už snad pochopil každý, kdo se podíval na výplatní pásku, v odečitatelných položkách, a nikoli v sazbě daně. Ta může systém jen zjednodušit, nebo zkomplikovat, ale není až tak podstatná. Tím, co Paroubka, a nakonec všechny socialisty nejvíce trápí, je superhrubá mzda.
Je pravda, že současná praxe, kdy se daní i sociální a zdravotní pojištění, není nic standardního a bylo by s tím třeba něco dělat, ale správná cesta vede jinudy, než kudy ukazuje šéf ČSSD. A navíc to má v ruce současná vládní koalice.
Kalouskův návrh daňových změn, které mají platit od roku 2010, počítá s tím, že firmy přestanou platit za své zaměstnance sociální a zdravotní pojištění. S tím se počítalo už ve volebním programu ODS a neměl by být problém takové ustanovení schválit.
S čím se nepočítalo, je sloučení daní a pojistného do jedné daňové sazby. Pojištění se pak zákonem má stát součástí hrubé mzdy. Pokud to projde, bude zábavné sledovat, jak Paroubek podle svého úterního slibu zase jiným zákonem platy lidem snižuje, zavádí zvláštní pojistné a jeho placení přenáší zpět na zaměstnavatele.
Daně mohou rozhodnout v příštích volbách
Může to sice na první pohled vypadat jako hloupá taškařice, ale je to záležitost prvořadého významu. Lidé musí na své výplatní pásce jasně vidět, kolik a jaký díl svého příjmu státu odvedou. Ten díl není vůbec malý a při porovnání se zahraničím a přepočtu našich mezd platným kurzem na eura – i přes zázračné posilování koruny – zjistíme, že odvodové zatížení příjmů zaměstnanců, ale i samostatných podnikatelů v této zemi není zdaleka tak zanedbatelné, jak se nám zastánci vysokých daní snaží namluvit.
Pro lidi před příštími volbami pak mohou být daně opravdu velmi zásadním vodítkem při rozhodování o tom, koho budou volit. Paroubek fakticky slíbil jejich zvýšení nějaké čtvrtině, možná i třetině obyvatel, byť mu to nejspíše v zápalu diskuse nedošlo.
Dovolí si prohlásit natvrdo i před opravdovými volbami, že zaměstnanci s nejvyššími příjmy jsou rentiéři a příživníci, které je třeba pořádně zdanit, tak jak to říkal v diskusi k Topolánkově reformě? Bude pak docela legrační sledovat, jak Slávek Sobotka na volebních mítincích rozdává kolečko s daňovou kalkulačkou ČSSD. Ta kalkulačka bude nejspíše na dvou řádcích ukazovat, že já s příjmem třiadvacet tisíc hrubého zaplatím měsíčně o 56 korun méně na dani, což je mi sice prd platné, ale můj zbohatlický soused, doktor z univerzitní nemocnice, přijde se svým padesátitisícovým platem nejmíň o patnáct stovek, hajzlík.
Nic naplat. Ten Paroubek to myslí s vyhlášeným programem modernizace své strany a s jejím obrácením směrem k mladým, vzdělaným a vysoce kvalifikovaným voličům opravdu vážně. Proč jen se takto oslovení potenciální voliči ČSSD chechtají, až se za břicha popadají?
