Máte zprávy o své rodině, která v Izraeli zůstala?
Z rodiny zůstali v Izraeli příbuzní ze strany mého otce, maminku mám v Praze. Nejvíc jsem v kontaktu se svými přáteli, kteří v Izraeli žijí, zejména s bývalými spolužáky. Jsou povětšinou z oblasti, kde jsem žil i já, tedy kibucu na severu Izraele. Tam jsem se spojil s jedním kamarádem, z kterého vypadlo, že situace je opravdu špatná.
Jordan Haj (35)
|
Říkáte to, jako by vás to překvapilo.
Víte, praxe je taková, že se se svou rodinou vždy spojím, když se v Izraeli něco děje. A aniž bych chtěl znít cynicky, tak mi většinou odpoví, že média trochu nafukují, a že je všechno v relativním klidu. Ale teď to bylo jiné.
V čem konkrétně?
Když jsem jim volal teď, tak jsem se od nich dozvěděl, že je to šílené, prostě katastrofa. A hned následovaly i věty, které jsem předtím nikdy neslyšel. Věty typu „bráchův kamarád je nezvěstný, byl na hudebním festivalu, takže je nejspíš po něm“. (Místem zřejmě nejhoršího útoku radikálů z Hamásu na Izrael se stal hudební festival Supernova, kde extremisté zabili přes 250 lidí, pozn. redakce). A podobně. Slyšel jsem i jména lidí, které jsem znal, ať už méně nebo více.
A celý tón byl panický, což je pro Izraelce hodně výjimečná situace. Kdo zná Izraelce, tak ví, že jsou zvyklí na výjimečné stavy. Sice mají velkou úctu k padlým vojákům, velký respekt k životu a k smrti, ale když se vyjadřují v situaci k zemi, tak často dost ironicky.
Tentokrát ale ne. Tentokrát to bylo hodně emočně zabarvené, což mě zneklidnilo. Pocházím z arabské rodiny, a Izraelští Arabové mají dokonce ještě větší tendenci tyto věci bagatelizovat, ale i oni to teď brali vážně.
Masakr na hudebním festivalu, radikálové z Hamásu zabili přes 250 lidí |
Všichni vaši příbuzní a kamarádi jsou tedy v pořádku?
Ano, ale první dva dny jsem z toho nespal. Moje sestra je letuška, a když to celé vypuklo, zrovna tam byla. Řešili jsme, jak ji dostat zpátky. Zdálo se nám, že by měla hned jet domů, ale ona nám 7. října oznámila, že ještě letí na Kypr a pak zpět do Tel Avivu. Samozřejmě o pár hodin později už se jejich evakuace řešila, ale my jsme oproti ní měli informační předstih.
Do izraelské armády bylo mezitím povoláno na 300 000 záložníků, což je největší odvod v historii země. Je mezi vašimi blízkými někdo takový?
Kamarád už je po vojně, nemá povinnost, ale i tak je povolán. Chránit kibuc nebo jiné oblasti. Ale lidé chtějí pomoct a zapojit se. V tomhle dnes celý svět ukazuje, že společně umíme zafungovat. Je to vidět i na podpoře Ukrajiny. Izraelci v tomto nejsou jiní, naopak jsou velmi svědomití.
Izrael oznámil totální blokádu Pásma Gazy, ovládl vesnice v jeho blízkosti |
Kdy jste byl naposledy v Izraeli vy?
Asi před dvěma lety. Měl jsem v plánu tam letět zhruba za týden, vyřešit si nové doklady a navštívit sestru. Výhledově chci ukázat svoje dcery rodině, ale to je teď passé.
Váš tatínek byl izraelský Arab (Palestinec, který je občanem státu Izrael, pozn. redakce). Dospívání jste strávil v Izraeli. Jak na to vzpomínáte?
Když jsem se do Izraele přestěhoval, tak jsem nešel do arabské školy. Kvůli kulturní blízkosti k židovské společnosti, vlivem českých kořenů, mě dali do židovské školy. Záhy potom jsem skončil v kibucu, a to je pro mě nejvíc determinující.
Od 11 do 19 let jsem tam strávil svůj život, je to velká část mé identity. Umím hebrejsky i česky. Arabsky jsem se pořádně nikdy nenaučil. Není obvyklé být takto integrován do židovské společnosti. Děti v kibucu byly navíc historicky potomky Čechů i Slováků. Jsou to západním způsobem smýšlející rodiny, taková západní Evropa přenesená do Izraele.
Dát najevo mužnost, nebýt macho. Chlap to má dnes těžké, říká Jordan Haj |
Jak se tedy ke konfliktu stavíte?
Různě se to ve mně přemílá. Samozřejmě moje rodina je palestinského původu, to se nemění a vždy to bylo téma diskuzí, podnětné hlavně v mých mladých letech. Čím víc je to ale vzdálené, tím větší zmatek mám v hlavě z toho, jak se k tomu postavit. Ale to si promítnu do své tvorby, a třeba to jednou rozlousknu.
Nic to nemění na tom, že tato aktuální situace je naprosto šílená a barbarská. Je to hrozné pro všechny občany Izraele. Je to ten typ terorismu, co ruší pomyslnou třetí stěnu.
V Izraeli jsou zvyklí, že se tyto věci dějí na nějakých územích a dopadají k obyvatelům v podobě raket, které nedoletěly. Ale co bylo dříve nemyslitelné, teď se opravdu děje. Je to jako noční můra.
Může to vyznít, že jsem vůči tomu chladný, ale nejsem, je to bolavé téma. Izrael je rozebraný zevnitř, i mezi Židy. Ultrapravicová vláda tomu vůbec nepomáhá. Společnost tam je teď nesoudržná a hrozně oslabená.
Co tedy očekáváte od Arabů v Izraeli?
Teď bude hrozně důležité, jakým způsobem se zapojí a jak se k tomu postaví. Mám z toho obavy, protože vím, jaká je nálada. Podpora všeho, co je protiizraelské, ale to je dlouhodobá věc. Je tu velká nevole vůči tomu, co se děje Palestincům. A všichni víme, že to prostě není v pořádku. Ale v současné třaskavé situaci je to velmi tenký led.
Na tenkém ledě je teď i situace na Ukrajině, v Náhorním Karabachu,...
Ano, teď to vše vyvěrá. Jsme v určité fázi historie, a musíme se na to přenastavit. Zavčas si postavit Noemovu archu a zakotvit hodnoty i jinde než v materiálních věcech.
