„Čekali jsme na ně v hotelu a báli se, zda je nezadržel někdo cestou. Ty hodiny byly nekonečné,“ vzpomínala zpěvačka v rozhovoru pro server iDNES.cz. V den koncertu v jejím pokoji prý zazvonil telefon a z něj se ozvalo: „Tady, ehmm, Havel. Jsem, ehmm, ehmm, v hale v přízemí. A je tu spousta policistů.“ „Řekla jsem mu, ať se nehýbe, že ho hned vyzvednu,“ vzpomínala Baezová.
Na pokoji mu nabídla pivo a společně probrali detaily vystoupení. „Nechtěl jsem, aby mě StB sebrala před koncertem, tak jsem si vymyslel, že jí budu dělat bedňáka. Nosil jsem jí tu kytaru, a to mě skutečně zachránilo,“ vzpomínal později Havel. Právě při této příležitosti vznikla slavná fotografie, na níž Joan Baezová vede z výtahu pod paží Václava Havla, který nese její kytaru.
Zpěvaččinu návštěvu v Bratislavě provázela zvýšená pozornost ze strany tajné policie. Aby zabránila Státní bezpečnosti v zatčení chartistů, především Havla, který byl propuštěn před měsícem na svobodu a byl v podmínce, nechala Baezová provézt celou skupinku z hotelu na koncert v hale Pasienky v mikrobusu pořadatelů Bratislavské lyry. Její kapela ochotně místo mikrobusem jela na koncert dvěma taxíky.
V sále čekalo písničkářku přes dva tisíce lidí. Kromě anglicky a španělsky zpívaných písní ze svého repertoáru zařadila do programu polskou píseň, kterou zpívala den předtím vůdci polského opozičního odborového svazu Solidarita Lechu Walesovi na koncertě v Gdaňsku.
Pozdravila Havla
Publikum bylo ve varu, ale vrchol koncertu přišel, když se Baezová pomocí nahrávky ve walkmanu a papíru snažila ve slovenštině pronést věnování pro následující píseň: „Chtěla bych věnovat tuto píseň Chartě 77...“ Přerušil ji ohlušující jásot a pískot publika. Nato odvětila: „To ještě není konec. Nezávislému mírovému sdružení a Petru Cibulkovi. Zároveň tu vítám přátele z Charty včetně Václava Havla, který sedí nahoře na balkoně.“ Tomu také poslala vzduchem polibek. Baezová vzpomínala, že krátký vzkaz, který měla přečíst na pódiu, napsal právě Havel. „S radostí jsem to udělala a dav šílel.“ Sklidila bouřlivý aplaus.
Komunisté chtěli lidi zastrašit, zatýkáním dostali do povědomí Havla |
Překvapení pořadatelé zareagovali až poté, co Baezová na jeviště pozvala bratislavského písničkáře Ivana Hoffmana. Publiku oznámila, že si potřebuje na několik minut odpočinout a že Hoffmann mezitím zazpívá jednu píseň. Hoffmann začal hrát svůj protestsong Nech mi nehovoria. Během jeho písně, která kritizovala tehdejší režim, mu na příkaz vypnuli mikrofon.
Hoffman přesto píseň dozpíval až do konce a na protest proti tomuto zásahu věnovala Baezová další písničku právě jemu.
Většina oficiálních médií mlčela
Na závěr koncertu pak pozvala na scénu písničkáře Vladimíra Mertu, který vystupoval v první části programu. Po několika taktech společné písně však zvukaři opět vypnuli mikrofony a koncert ukončili. Členové StB, označení jako pořadatelé, navíc poté znemožnili aktivistům vstup do zákulisí, kde se měla konat tisková konference. Ta byla zrušena.
Oficiální sdělovací prostředky – až na odborářský deník Práce – o vystoupení Baezové mlčely. Informace o něm se mezi lidmi šířila i jinak a byla jen dalším důkazem postupného rozkladu normalizačního režimu, který se zhroutil v listopadu 1989.
Přátelství s prezidentem písničkářce vydrželo i po pádu komunistického režimu. Jako připomínku toho, kterak statečná Joan Baezová pomohla Václavu Havlovi a chartistům, jí pak český exprezident několikrát nosil na koncerty kytaru. Mimo jiné i 17. listopadu 2009 při vystoupení na Národní třídě. Společně tam zazpívali slavný protestsong We Shall Overcome.
