Otčím zemřel předloni, ale soudní mašinérie jela dál: poslední soudní verdikt padl v dubnu 2000. Od té doby je osvojení zrušeno a Studený má podle zákona užívat své dřívější jméno: Kolouch.
"Bojím se, že se něco stane, ta věc není dořešena a mé jméno podle zákona už není mým jménem. Jméno Kolouch je pro mě úplně cizí, je to jméno muže, kterého si vzala moje matka, když mi bylo pět let a s nímž se záhy rozešla. Já se jmenuji Studený, publikuji pod tímto jménem v odborných časopisech, podepisuji se jím studentům do indexu, to jméno je uvedeno ve slovníku spisovatelů, mnoho lidí je zná. A představte si: co kdybych byl ženatý? To by se moje děti najednou jmenovaly jinak než já?" ptá se.
Je odborníkem na diferenciální geometrii a v tomto oboru publikoval i v zahraničních časopisech.
Soudy ke svému rozhodnutí zrušit osvojení dospěly po několika rozdílných verdiktech. Podnět ke zrušení podal otčím, jak uvádí Studený snad také proto, aby po něm nemohl dědit. Otčím si ho osvojil když mu bylo třináct, první obsílka k soudu přišla, když mu bylo sedmadvacet. Soud první instance ovšem osvojení zrušit odmítl. Když se Studeného otčím odvolal, nadřízený soud dospěl k jinému stanovisku a jeho odvolání vyhověl.
Mezitím otčím zemřel a Studený požádal o obnovu soudního řízení. Neuspěl. Před třemi měsíci dostal dopis od soudu, že vyčerpal poslední možný opravný prostředek. S problémy, které změnou jména vzniknou, se brněnský krajský soud vyrovnal jednoduše.
"Tuto situaci lze řešit například přijetím uměleckého pseudonymu," napsali mu do odůvodnění rozsudku.
Když si pak - už tak trochu zoufale - stěžoval přímo na ministerstvu spravedlnosti, dostal jasnou odpověď. "Bylo by nejspíš vhodné respektovat rozhodnutí soudu a v dalším styku, jak úředním, tak osobním, používat příjmení Kolouch," napsali mu úředníci z oddělení právní pomoci ministerstva.
Ale dopis pro jistotu odeslali na jméno Václav Studený. Ministerští úředníci ho však upozornili na prakticky poslední, byť komplikovanou variantu. Nechat si změnit nové jméno zpátky na staré na pověřeném obecním úřadě, což za určitých okolností a za poplatek tisíc korun zákon dovoluje. Jenže o něco podobného se už Studený jednou pokusil.
"Požádal jsem o změnu jména na městském úřadě ještě před pravomocným verdiktem soudu. Tedy ze Studený na Studený. Domníval jsem se, že když získám jméno takto, nebude se na mne vztahovat případné rozhodnutí soudu. Ale můj požadavek úředníci odmítli s tím, že to vlastně žádná změna není," popisuje. Navíc nemá jistotu, že by komise, která na úřadech o změně jména rozhoduje, jeho žádosti vyhověla. Podle zákona totiž nemusí.
"A proč mám vůbec vynakládat takové úsilí a takové prostředky, aby mně zůstalo moje jméno?" dodává. Studený v současné době zvažuje další postup. Zkouší ještě najít zákonnou cestu, jak se změně příjmení vyhnout. A když ji nenajde? "Budu přemýšlet, zda nepožádám o změnu jména. Nechci nosit jméno, které mi vnucuje soud."
