Dat Vanišvili před pěti lety odešel z domova, aby si zařídil nějaké pochůzky ve vesnici. Když se vrátil, stál jeho dům za plotem. „Řekli mi ‘Tohle je ruské území. Takže pokud tu nechceš žít s námi, odejdi’,“ vzpomíná dvaaosmdesátiletý Gruzínec na den, kdy se jeho dům náhle ocitl v Jižní Osetii.
Jižní OsetieJižní Osetie spolu Abcházií vyhlásila jednostranně nezávislost na Gruzii už v 90. letech. Počátkem srpna 2008 se rozhořely boje mezi místními ozbrojenci a gruzínskou armádou. Gruzie se pokusila srpna oblast ovládnout silou. Rusko, které nad oběma regiony drželo ochrannou ruku, ale útok zastavilo s tím, že chce chránit obyvatele s ruským občanstvím. Ruské tankové jednotky s podporou letectva pak pokračovaly v invazi hluboko na gruzínské území. Boje ukončilo až příměří podepsané 16. srpna. I když se ruské jednotky poté stáhly, ponechala Moskva v Jižní Osetii své vojáky a pohraničníky. |
„Nenechají mě jít. Jsem tu chycený. Kam mám jít? Nemám jídlo, chleba, nemám nic. Co mám dělat? Mám se zabít?“ naříká v reportáži americké televize CNN starý muž, který Jižní Osetii stále považuje za nedílnou součást Gruzie.
Vanišvili je jedním z Gruzínců lapených v kavkazském zamrzlém konfliktu. Pozemek starého farmáře leží přesně na hranici Gruzie a Jižní Osetie. Gruzínci ji označují jako „pásmo okupace“, jiní hovoří o „plíživé hranici“. Podle většiny světa by zde přitom žádná hranice neměla být.
Vanišvili se před pěti lety musel rozhodnout mezi svým domem a svou vlastí. Nakonec zůstal v domě s ostnatým drátem na zahradě, přišel však o veškeré kontakty s okolím. Když přejde hranici, riskuje, že se už nedostane zpátky. Přišel o přívod plynu i elektřiny a v tuhé kavkazské zimě si topí dřevem z ovocných stromů na zahradě.
Život v nejistotě
Evropští pozorovatelé upozorňují, že Rusové posunují hranice Jižní Osetie neustále dál do Gruzie. Stejné problémy jako Vanišvili tak má více lidí. Například Merab Mekarišvili, jehož dům u vesnice Dvani poničilo už bombardování z roku 2008. Když mu Rusové natáhli přes pozemek žiletkový drát, dostal na vybranou: buď se stane obyvatelem Jižní Osetie, nebo se vystěhuje.
Mekarišvili se raději sbalil a šel. Nyní žije na dohled od trosek svého původního domu a staví si nové bydlení. Nemá přitom jistotu, že se hranice znovu neposune. „Celou dobu čekáme a bojíme se, že rozšíří hranice,“ konstatuje Mekarišvili.
Evropská unie vyslala v září 2008 do Gruzie monitorovací misi. Dvě stě pozorovatelů na čtyřech stanovištích kontroluje dodržování příměří a posílají do Evropy zprávy o dění v Gruzii a Jižní Osetii. „V mnoha místech lidé netuší, kudy ta hranice vede,“ řekl vedoucí monitorovací mise Kestutis Jankauskas.
Někde ruské jednotky natáhnou žiletkový drát, jinde jen vztyčí zelené nápisy „průchod zakázán“ v angličtině a gruzínštině. Cedule však často obyvatele matou. „Nevíme kam a jak daleko se ta hranice může hnout, protože to nikdy nebylo uznáno. Nikdy to nebylo ujednáno,“ vysvětluje Jankauskas. Linie se podle něj víceméně řídí mapami sovětského generálního štábu z osmdesátých let.
Rusko hranici ostře střeží a tvrdí, že jeho vojáci jsou v Jižní Osetii na pozvání místních. Podle pozorovatelů mají Rusové v oblasti celkem 18 základen pohraniční stráže a čtyři vojenské základny. Každá základna je domovem 30 až 50 vojáků. Součástí jsou i ubikace pro rodiny či dětská hřiště. Podle místních jsou základny jasnou známkou toho, že Rusové chtějí v Jižní Osetii zůstat.
Situace se přitom může dále zkomplikovat. Jižní Osetie plánuje na letošní rok referendum o připojení k Rusku, jak informoval web radia Svobodná Evropa. Pokud by se Osetinci vyslovili pro, mohlo by to vyvolat stejnou krizi jako ruská anexe Krymu v roce 2014. Kreml plány Jižních Osetinců nijak nekomentoval. Obě strany, tedy Rusko i Gruzie, však už začaly s vojenskými cvičeními.
Mapa Gruzie s vyznačenými oblastmi Abcházie a Jižní Osetie
