O virtuální realitu se dlouhodobě zajímám a i něco vyvíjím. Pokud by to bylo v rámci sezení s psychologem specializovaným na takovouto oblast a bylo to tedy pod dohledem a regulováno, pak by to mohlo mít silný terapeutický účinek. Osobně bych zrovna tento případ ve VR nepodstupoval.

Mozek mezi hrou a realitou moc nerozlišuje. Díky hře může snáze akceptovat skutečnost. V tomhle může být budoucnost využití technologie. Také je v tom ovšem silné nebezpečí závislosti na VR, zvlášť pokud to má člověk jako formu útěku.

Jelikož VR vlastním, viděl jsem účinky VR na jednu osobu, která měla lehkou agorafóbii a díky VR si mohla prohlížet virtuálně různé části světa. Bylo to pro ní odpočinkové, snižovalo to stres a povzbuzovalo to. Mezi lidmi v realitě byla pak raději, protože to pro ni bylo již jednoduší.

po takovém zážitku bych to asi nevydržel a prostřelil bych si hlavu, tak se trýznit

To je jak Arnold Rimmer z Cerveneho trpaslika..

To už jsem viděl v Minority reportu. Místo aby žil dál, tak každý večer chalstal a utápěl se ve starých videch ve 3D s mrtvými příbuznými.

To jí ronvou můžou zvařít na psychiatrii, nasadit brýle a dopovat práškama. Ženšká bude spokojená.

Úžasná budoucnost.

Žasnu kolik lidí tu kategoricky odsuzuje. Rozumím, že je těžké se vžít do situace rodiče, kterému zemře dítě. Ale snad není potřeba vést tu hloupé povídačky o drogách, zmrtvýchvstání a týrání. Ta žena opravdu ví, že je dcera mrtvá a že se tím neoživí.

Takže si to shrneme. Máma chtěla znovu rozloučit se zesnulou dcerou. Evidentně prošla traumatem, které nebyla schopna (nebo neměla možnost) zpracovat. I takové trauma je možné zvládnout. Technika je jasná a vyzkoušená. K traumatu je potřeba se vrátit, znovu převyprávět, prožít, procítit. A to v bezpečném prostředí, s přípravou a následnou relaxací. Zdá se, že to tu bylo splněno.

Proč vám lidičky (však vy víte kteří) tolik vadí, že se ta žena chce naposledy rozloučit s mrtvým, opustit ho a vrátit se k živým? Proto, že použila moderní techniku?

V podstatě to považuji za zrůdný experiment s o to horším procitnutím. Chápu, že ztráta blízkých je vždy smutná, ovšem vyvolávat v někom představu zmrtvýchvstání, je jen drásání žalu, který utiší pouze čas.

To je jen zbytečné týrání sama sebe.

Podobné věci bych nejlépe nechal zakázat. Jde jen o pouhopouhý program, který nepomůže člověku se dostat přes tu bolest ztráty. Teoreticky by to mohlo člověku spíš uškodit, protože bude vídat své mrtvé dítě ve virtuální a nebude se moc přes to časem přenést.

Každopádně něco jiného by bylo, kdyby se někomu podařilo nahrát mozek člověka do počítače a přenést i vědomí člověka do virtuální reality.

O nebezpečí VR je napsáno mnoho. Jakkoli je toto lidsky pochopitelné, tak je to jen další krok ze skutečnosti. Je totiž mnohem snadnější nepřijmout skutečnost a žít v představách. Výsledkem může být srážka s realitou vnímaná ještě bolestněji nebo přenos života do digitálního světa.

Bez ohledu na to, co si já myslím, VR tu bude a bude nabízet to, po čem bude poptávka. Je to trh, kde se peníze a skutečné hodnoty mění za iluzi a sny. Naprosto stejně jako za drogy.

Na jednu stranu chápu, že to může být příjemné, ale myslím, že následky by mohli být stejné jako u alkoholu a drog...

Příjemná terapie posttraumatické stresové poruchy?