Již příští rok nejspíše začnou státní maturity. Jaký je jejich smysl?

Vstup do života dospělých lidí. Trauma a noční můra. Fraška. Nutná – byť nikoli dostačující – podmínka pro přechod na vysokou školu. Jedním slovem: maturita. Letošek je však zvláštní tím, že se nejspíše naposledy maturuje podle "starého" systému. Příští rok by po dvanáctiletém zkoumání a váhání měly začít státní maturity, o kterých se v minulosti tolik diskutovalo.

Maturitní zkouška na gymnáziu v Prachaticích. (18.5.2009) | foto: Ladislav Němec, MAFRA

Jak by měly vypadat?

Ti, kdo předstoupí před komise letos, jsou asi poslední, kteří budou skládat ústní zkoušku ze všech předmětů. Ti další už budou muset účty skládat "naživo" jen v českém a cizím jazyce. Ty ostatní zkoušky proběhnou jen písemným testem. Příští maturanti však budou muset například předložit seznam přečtené literatury, celkem dvacet až třicet literárních děl.

Vypadá to možná jako jednoduchá podmínka, ale muset předložit seznam dvaceti přečtených knih může být dnes pro mnohé studenty zdrojem tísně. Zřejmě to souvisí s tím, jak vypadá celková kultura gramotnosti ve společnosti.

Literární vědec Petr A. Bílek líčil loni na podzim v jednom rozhovoru pro týdeník TVAR své zážitky z přijímacích pohovorů na vysokou školu: "Dokud jsme měli ústní přijímačky, tak uchazeči nosili seznamy literatury, většinou v nich bylo napsáno osm deset knih české a světové prózy – z toho bylo většinou pět Harry Potterů, tři díly Pána prstenů a pak nějaké dvě náhodné věci. Letos jsme uchazečům o studium literatury zadali úkol, aby si vybrali jednu prózu napsanou po roce 1989 k analýze. Osmdesát procent psalo o Michalu Vieweghovi – proč ne, ale oni o něm napsali pět šest vět typu: ‚Kniha se mi velmi líbila a chtěla bych ji všem doporučit.‘ Slohové cvičení a zoufalá nezakotvenost..."
K čemu uvádět desítky titulů, kterým člověk nerozumí?

Hlavně sehnat nějaký papír

Na maturitě je zvláštní to, že ačkoliv si většina středoškoláků možná myslí, že je to zkouška povinná, není tomu tak. Maturita je nepovinná. Problém je pouze v tom, že pokud ukončíte střední školu a nejdete k maturitě, nemůžete dále postoupit na vysokou školu a v životopise to vypadá divně.

Studentské protesty

Přípravu státních maturit doprovázejí neustále průběžné protesty českých studentů. Ukázkové testy považují za chaotické, bojí se nejednoznačných otázek, mají pocit, že by maturita nic nevypovídala o znalostech. Rozsah otázek jde podle nich od trapně jednoduchých až po takové, o kterých nic není ani v učebnicích.
Na komunitní síti Facebooku se už proti současnému stavu přípravy státních maturit vyslovily tisíce studentů.
Před dvěma lety vyšlo do pražských ulic na deset tisíc studentů a poslanci pak start maturit odložili na rok 2010. Studentům vadí mimo jiné nedostatečná informovanost o průběhu státní maturity.
Jsou přesvědčeni, že průběh a vyhodnocování zkoušek není dobře zajištěn. Poukazují na údajnou možnost zmanipulování výsledků, prosáknutí podoby testů na veřejnost ještě před zahájením zkoušek, nedostatečnou objektivitu a malou vybavenost škol na pořádání státních maturit.

Jaká je symbolická cena maturity, jsem si osobně ověřil v roce 1999, kdy jsem přišel na univerzitu v Bernu. Měl jsem diplomy ze dvou vysokých škol humanitního směru, které jsem v potu tváře tak nějak zakončil. Jenomže úřednice měla v předpisech napsáno, že mám předložit maturitní vysvědčení. Univerzitní diplom jedné z nejstarších škol ve střední Evropě vyvedený latinsky na ručním papíře na ni neudělal žádný dojem. Dožadovala se mého maturitního vysvědčení z elektrotechnické průmyslovky. Nezbylo tedy nic jiného než jet znovu asi tisíc kilometrů do rodného města F. L. Věka a vyžádat si kopii dokumentu, jehož originál jsem během věků někde ztratil.

Když jsem konečně onen dokument donesl zpět k bernské přepážce, paní pravila, že jí to musím přeložit, protože ona náš jazyk nezná. Jistý bulharský kolega tehdy pravil, že to jsou celí oni, Švýcaři. Kdyby jim někdo místo vysvědčení donesl návod na lepidlo napsaný nějakým nesrozumitelným slovanským jazykem, byli by také spokojeni.

Před šesti lety byli ostatně v Pardubicích zatčeni podvodníci, kteří prodávali za osm tisíc korun falešná maturitní vysvědčení pocházející z jedné severočeské střední školy. Potíž byla kromě podvodu i v tom, že ta škola neexistovala.

Než budeme diskutovat o formách maturity, je potřeba se zeptat, zda je nějaká maturita vůbec nutná. Studenti středních škol mají za sebou asi tak čtyři roky studia a osm vysvědčení. Pokud by byli zcela neschopní, tímto sítem neustálého zkoušení by neprošli. Maturita sama je založena do značné míry na náhodě, protože student bude zkoušen jen z výseku toho, co se celé roky učil. Budí až úžas, že v moderní demokratické společnosti se o něčem tak důležitém smí rozhodovat losováním (pokud jde o výběr otázek). Student má samozřejmě povinnost být připraven na všechno, ale z hlediska normální morálky nemůžeme po nikom chtít, aby byl připraven na cokoli, když ho stojí dost sil být připraven alespoň na něco.

Maturita znamená znova opakovat to, co už student dávno udělal. Není přece zkoušen ze všech předmětů a u těch vybraných nejde o znalosti všeho, ale prověřují ho jen u zlomku náhodně vybraných okruhů. Racionálně viděno se zdá, že tato zkouška nemá smysl.

Na druhou stranu se maturita podobá drsné volební kampani. Je to stresová situace, kterou je třeba s trochou štěstí projít, aby se uchazeč dostal na vytouženou pozici. Pokud je někdo schopen projít tak palčivým ohněm, je pravděpodobné, že pak zvládne řídit zemi. Totéž se týká i maturity. Jestliže ve stále se zrychlujícím čase někdo dokáže podat příslušný výkon a před komisí vytvořit přinejmenším zdání znalostí, prokazuje, že se ve světě neztratí. Přesně to po něm totiž budou chtít i na vysoké škole, v zaměstnání, politice, sociálním životě.

o učení

Nejdřív krev, slzy a pot. Peníze a pohov až potom, pokud vůbec někdy.

Schopnost zrychlit své úsilí, neztratit nervy, předstírat a improvizovat, využít nejen aktivních, ale i pasivních znalostí. Proč má země vydávat peníze za vysokoškoláka, který nejspíš nedostuduje, protože mu některá z těchto schopností bude chybět? Navíc pokud jde o vědomosti samé, inteligenci si jedinec rozvíjí i tím, že plní úkoly, které si sám nevymyslel.

Splnit rozumné zadání není potíž, skutečně mistrovským kusem je uspokojit zadavatele, který vyžaduje něco absurdního. Školy nejsou jen druhem dobře vyhřátého terária, kam automat sype zdravou výživu, jsou také cvičištěm. Nejdřív krev, slzy a pot. Peníze a pohov až potom, pokud vůbec někdy.

Ale dejme tomu, že maturity budou a že se objeví ve formě maturity státní. Argumenty stoupenců a odpůrců státní maturity se již za celé roky vykrystalizovaly.

Maturity ano

Co svědčí pro? Dosavadní maturitní vysvědčení je důležitý dokument, ale je úrovní zkoušek i rozličností našeho středoškolského vzdělání poněkud devalvován. Je s tím hodně práce, ale nakonec jde o "papír", o jehož hodnotě nikdo nic neví, protože tatáž "bumážka" (v jazyce slovanských bratrů papírek, bez kterého nemáte šanci) může znamenat po celé republice něco jiného. To se má změnit.

Nová maturita má mít dvě části: společnou (státní) a profilovou (školní). Žák musí úspěšně složit povinné zkoušky z obou těchto částí. Pro léta 2010 a 2011 platí, že jde ve společné části o dvě povinné zkoušky (český jazyk a literatura a cizí jazyk, nebo matematika) a maximálně tři nepovinné zkoušky. V profilové části pak o dvě až tři povinné zkoušky, které stanoví ředitel školy, a maximálně dvě nepovinné zkoušky, které opět určí ředitel. (Kdo se chce v tomto poněkud spletitém systému vyznat, ať se podívá na www.novamaturita.cz)

Pro maturity jako takové svědčí i to, že studenti mají mít konkrétní cíl. Nejde o to bleskově se během let něco naučit a okamžitě si vyluxovat hlavu na další dávku takzvaných vědomostí. Pokud víme, že s informací budeme ještě někdy v budoucnu pracovat, ukládáme si ji v hlavě jinak.

Je také legitimní, že stát chce mít nad maturitami nějakou kontrolu. Maturitní vysvědčení je doklad, který pro stát dost znamená, ale jeho vydání se děje mimo něj. S nadsázkou je to asi tak, jako kdyby každé město mohlo udělit podle svých kritérií cizinci české občanství.

A ten poslední argument je tak trochu "temelínský“. Celý projekt státních maturit je už rozjetý a stál hodně peněz. Bylo by pro stát trapné to teď těsně před cílem vzdát. Státní maturity už tu měly být loni a nakonec je poslanci a senátoři odložili. Pokud mají být, ať projdou zkouškou ohněm.

Maturity ne

A teď: co svědčí proti státním maturitám? Stručně shrnuto jde o to, že celá věc není podle odpůrců dobře připravena. Učitelé nejsou vyškoleni, v pokusných testech byly v minulosti odhaleny chyby a nejednoznačnosti. Jedna ruštinářka a rodilá Ruska si například stěžovala, že nebylo rozumět poslechovému testu. Studenti měli vybrat jednu možnost, zda je zakladatelem vědecké sociologie Masaryk, Aristoteles, Jan Keller nebo Comte. Jenomže je jím jak Comte, tak Masaryk, profesionál sociolog by byl zmaten.

Každý má maturitu

Jednotlivé školy se od sebe liší co do počtu hodin pro jednotlivé předměty, celkovým zaměřením i kvalitou učitelů. Jak můžeme poznat, že maturita z jedné školy má srovnatelnou úroveň s maturitou odjinud?

Vzhledem k tomu, že příprava státní maturity má přijít na půl miliardy korun a pak každý další rok 160 milionů, měl by být výsledek průzračnější. Převážení zkušebních textů je třeba zajistit tak, aby se k nim nikdo nepovolaný nedostal předem. A co když dojde k nehodě? Vzhledem k tomu, jak funguje v této zemi zacházení s tajemstvím a jak je náš stát organizačně "schopný", se můžeme těšit. Nejsme sice tak chaotická země, aby se tu všechno zhroutilo ze dne na den, ale stejně tak víme, že jak se stát do něčeho pustí, nedopadne to nikdy na sto procent. Jenomže tady by mělo. Stačí jedna skulinka a díky internetu mohou několik dní před maturitou viset testy třeba ve výloze smíšeného zboží v obci Kaliště.

Tomu chtějí připravovatelé CZVV – státního Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání, čelit zapečetěnými boxy a dvěma verzemi maturity. Když se jedna dostane na světlo předčasně, použije se druhá. Tak uvidíme.

Lepší by bylo zrušit

Otázka je, k čemu jsou takové manévry vůbec dobré. Hlavním argumentem pro maturity všeho druhu a podob zřejmě je, že se to tak u nás i v jiných zemích dělalo vždy. Jenže student už průběžně ve studiu obstál a pro rozšíření jeho vzdělání nemá závěrečná zkouška žádný vliv. Je naopak mařením energie, kterou by mohl věnovat spíše přípravě k přijímačkám na vysokou školu.

Maturita je přehrabáváním se v minulosti, otravnou inventurou, při které se většina zboží stejně nedohledá a část nalezeného už je zkažená. Připravovat se "na vysokou" je smysluplnější záležitost, byť se mnohá témata mohou překrývat.

Akademičtí funkcionáři ostatně vědí, že známečky na vysvědčení celkem nemusí mnoho znamenat. Sám jsem seděl u přijímaček pár let na místě vyhrazeném komisi. Zažil jsem, že maturitní vysvědčení je především dokument svědčící o tom, že se uchazečem z hlediska pravidel vůbec smíme zabývat. Jinak byl nejdůležitější celkový dojem z kandidáta. Následné roky většinou ukázaly, že jsme se nemýlili, a maturitní vysvědčení mohlo snad navždy putovat, kam patří, totiž do takového toho šuplíku, kde z nostalgie schováváme vysvědčení ze základky a fotky již zesnulých rodinných pejsků a kočiček. Zatím se zdá, že studenti budou za rok muset oddaně zavřít oči a na potítku myslet na Českou republiku.