Jak je na tom Česko se svou odolností proti hrozbám?
Dá se říci, že na to nejsme tak špatně. Například v oblasti integrovaného záchranného systému, který máme jeden z nejlepších. Již třetím rokem probíhá realizace výborného projektu na základě Auditu národní bezpečnosti. Myslím si ale, že je tady trochu zanedbána odolnost oblasti společenské. Tam se právě můžeme bavit o dezinformacích. To je otázka systematického vzdělávání, kritického myšlení, nebo toho, čemu se říká mediální gramotnost - schopnost pracovat s fakty a rozlišovat dezinformace, schopnost ověřovat si informace. Tady bychom se mohli učit od Finska či od Francie, která je v této oblasti v posledních letech velmi aktivní.
Sofistikované metody
Jak moc velkou hrozbou jsou podle vás dezinformace, která řadíme mezi nové hrozby pro společnost?
Pokud mluvíme o dezinformačních kampaní ze strany států, jako je zejména Rusko, tak hlavní nebezpečí spočívá v tom, že jejich kampaně jsou dlouhodobé. Metody jsou mnohdy velmi sofistikované, a to do té míry, že cílové skupiny, na které jsou kampaně zaměřeny, si to vlastně ani pořádně neuvědomují.
Jejich cílem je znejistit společnost, vyvolat zmatky, rozostřit vnímání reality, či nějakým způsobem nás odklonit od příslušnosti k Západu a oslabit spojenecké vazby v rámci NATO či Evropské unie. A to je nebezpečné.
Naše kontrarozvědka považuje dezinformace a ruský i čínský vliv za ohrožení republiky. Je podle vás nebezpečnější ruský, či čínský vliv?
Zaměření ruských aktivit se týká našich životních obraných zájmů a spojenectví. Jde zejména o snahu narušit a oslabit naše spojenectví, zejména NATO. Troufám si říci, že toto se již blíží definici hrozby.
V případě Číny se vlivové operace orientují spíše na pronikání do hospodářského a ekonomického segmentu. Úplně bych je tedy nesrovnával, jsou to odlišné přístupy vycházející z odlišných zájmů. Čínské aktivity zatím nenaznačují snahy rozkládat Evropskou unii či NATO.
Aliance nám nepomůže
Přesto se o cizím vlivu v naší společnosti mezi nejvýše postavenými politiky moc nemluví.
Zatím se nezdá, že by tohle téma bylo pro současnou vládu jedno z hlavních témat. Ale vláda a vládní instituce měly tomuto problému věnovat větší pozornost.
Jiří Šedivý (56 let)  Politik a diplomat Jiří Šedivý působil jako ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, ministr obrany ve vládě Mirka Topolánka. V letech 2012 - 2019 zastával funkci velvyslance ČR při NATO. Od letošního září působí na ministerstvu zahraničních věcí ve funkci zvláštního zmocněnce pro odolnost a nové hrozby. |
Několik let jste působil jako velvyslanec v NATO. Uvědomovala si Severoatlantická aliance hrozbu dezinformací, hybridní války?
Řeší se to. Jako jednu z hlavní priorit jsme v NATO definovali boj proti dezinformacím v souvislosti s anexí Krymu a následnou agresí na východní Ukrajině. Protože v souvislosti s tím zároveň přišlo zintenzivnění ruských dezinformačních kampaní. Ty samozřejmě probíhaly i předtím. V Česku například proběhla velmi silná dezinformační kampaň v souvislosti s debatou o protiraketovém radaru.
Je nutné zdůraznit, že Aliance řeší útoky a dezinformace proti této organizaci jako takové. Jednotliví spojenci jsou zodpovědní za své vlastní obranné postupy proti takovým útokům. Aliance mé své centrum proti dezinformacím a v rámci sekce veřejné diplomacie spojenci mezi sebou sdílejí určité informace a postupu a NATO poskytuje určité know how. Ale hlavní odpovědnost je ale na členských zemích a v tomto ohledu nás nikdo neochrání. Musíme se chránit a bránit sami.
Kde se Česko může inspirovat v boji proti dezinformacím?
Jsou to zejména severské země, například Švédsko, Finsko. Jsou to země, které mají shodou okolností výborné vzdělávací systémy. Země, kde celková soudržnost a odolnost společnosti je tradičně na vysoké úrovni a kde stále ještě panuje důvěra v tradiční média, kde lidé podporují svůj stát. Ale možná bude ještě lepší učit se od těch, kteří se tím začali zabývat v poslední době.
Dezinformační weby by měly být označeny podobně jako cigarety, říká expert |
Koho máte na mysli?
Zajímavým příkladem je již zmíněná Francie. Ještě do prezidentských voleb v roce 2017 byla v rámci Evropské unie a NATO poměrně vlažná vůči problému dezinformací a hybridní války. Potom však prezident Emanuel Macron jako kandidát na prezidenta zažil na vlastní kůži velice agresivní propagandu ze strany ruských médií.
To jej vedlo k tomu, že definoval boj proti dezinformacím a kybernetickou bezpečnost jako jednu ze svých hlavních priorit. Záhy po jeho nástupu do funkce začala Francie zavádět celou řadu opatření, včetně toho, že přijala zákon proti fake news. A také posílila školní osnovy v oblastech, jako je rozvoj kritického myšlení, mediální gramotnost gramotnost či rozlišování manipulativních a věrohodných zdrojů informací.
Nová funkce: zvláštní zmocněnec
Od září jste na ministerstvu zahraničních věcí nastoupil na funkci zvláštního zmocněnce pro odolnost a nové hrozby. Co ta funkce obnáší?
Má funkce odráží skutečnost, že v posledních letech vzniká celá řada nových rizik a ohrožení. Hodně se mluví o takzvané hybridní válce. Spousta útoků se odehrává v kybernetickém prostoru. To vše vyžaduje nejen koordinaci příslušných činností v rámci ministerstev, ale zesílenou mezinárodní spolupráci.
V rámci své funkce budu jakýmsi veřejným komunikátorem. Budu zprostředkovávat informace, mít poradní a koordinační funkci a tak podobně.
Takže jde zejména jen o předávání informací?
Ano. Předávání informací, sdílení zkušeností. Osobně se zcela jistě budu účastnit nejrůznějších diskuzí v tomto ohledu, ale není to tak, jak to někde bylo interpretováno - že budu bojovat s dezinformacemi. Od toho máme příslušné orgány a instituce. Tím myslím například ministerstvo vnitra a jeho Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, se kterými budu samozřejmě velmi úzce spolupracovat. Stejně tak, jako s dalšími orgány, či vládními i nevládními organizacemi.
Souvisí se vznikem Vaší funkce nedávné kybernetické útoky na ministerstvu zahraničních věcí?
Ne, to s tím nesouvisí. Navíc na to má ministerstvo jiného zmocněnce, který má dokonce svůj odbor pro kybernetickou bezpečnost.
Váš název funkce je poněkud zvláštní. Můžete nějakým způsobem objasnit, co je míněnou tou odolností?
Koncept odolnosti je záležitost, která v posledních dvou třech letech nabyla velkou důležitost jak v Evropské unii, tak v Severoatlantické alianci (NATO). Týká se obecné schopnosti státu a společnosti odolávat velkým šokům, jakým mohou být například rozsáhlé teroristické útoky nebo třeba sabotáže vedoucí k rozsáhlému výpadku energie, průmyslové havárie, ale též přírodní katastrofy. Je s tím přirozeně spojeno působení nepřátelských mocností právě v kontextu hybridní války a dezinformací.
Je to velmi široké spektrum. A v podstatě jde o to, aby stát a společnost byly odolní a v případně nějaké zátěžové situace schopni šok absorbovat, rychle se vzpamatovat a přitom zachovat základní životní funkce státu. Zjednodušeně - „otřepat se z rány a jít dál“.
A co nové hrozby?
To je s tím samozřejmě spojené. Jde v zásadě o to hledat tu správnou definici a odpovědi na tyto výzvy. Bezpečnostní prostředí se vyvíjí a poměřuje z hlediska historie lidstva skutečně nebývalou rychlostí. Je nutné to chápat a uvědomit si, že tady čelíme bezprecedentnímu a značně dynamickému souboru nejrůznějších rizik spojených nejen s hybridní válkou či dezinformacemi, ale také s novými převratnými technologiemi, jako je umělá inteligence nebo změna klimatu. Musíme se připravovat na nejrůznější scénáře budoucnosti, otužovat se, posilovat odolnost.
