Existují dvě vysvětlení pro tento varovný a bolestný fakt. První: Romové jsou dlouhodobě většinovou společností diskriminováni. Nedostávají stejné šance jako jiní. K tomuto vysvětlení se kloní Romové, Evropská unie i obhájci lidských práv.
Druhé: Romové mají proti ostatním občanům výhody. Zneužívají je. Nemají zájem pracovat, jsou asociální. Jejich jediným cílem je získat maximum na účet takzvaných "gadžů".
Pokud zajdete do jakékoliv restaurace v Česku, kde sedí většina bílých lidí, vsadím se s vámi, že tuto teorii bude zastávat nejméně 80 procent osazenstva.
Nemnozí odborníci v této věci varují, že po revoluci se sociální situace Romů dále zhoršuje. Nezaměstnanost je masová. Zoufalství roste. Varují tím, že se můžeme dočkat i války v ulicích.
Žádný dobrý obecný prostředek na to, jak zmírnit či úplně vyhladit nepřátelství mezi Čechy světlejší a tmavší barvy, však nemají. Zaručené recepty mají naopak lidoví rasisté. Dnes už zapomenutý populista 90. let Miroslav Sládek sbíral popularitu tím, že chtěl poslat Romy zpátky do Indie.
Holohlaví mladíci občas vykřikují: Cikány do plynu. Policisté to přehlížejí. Jiří Čunek není ani sociologický odborník, ani lidový rasista. Je něco mezi tím. K druhému pólu má bohužel o něco blíž.
Kdyby nebyl vrcholným politikem, mohli bychom říci: roztomilý popleta. Podle Čunka je zdrojem problémů romská velkorodina, jejíž zásady jsou prý v rozporu s Listinou práv a svobod. Romové by měli být rozmístěni mezi většinovou populaci v poměru jedna ku deseti.
Nezjednodušujme to, co pan Čunek říká: jeho řešení vychází ze zdravého rozumu a jistě i z upřímné touhy po tom, aby se měli Romové dobře a nemuseli zbytečně brát sociální dávky, které občas potřebují i milionáři.
Sociologové však vidí příčinu současného úpadku Romů právě v rozpadu velkorodiny. Její soudržnost, obrovská láska k dětem, ctění starších a zároveň volnost, obrana proti vnějšku byly hodnoty, které Romům dávaly identitu.
Mnohdy samozřejmě obrácenou proti bílé společnosti, která z nich dělala tuláky, potravu pro holokaust a nakonec uřezala kola jejich vozům, ukradla jim koně a nahnala je do paneláků.
Rodinná pouta se nyní rozpadají, mladí Romové hledají novou identitu a nacházejí ji v polokriminálním prostředí bílé lůzy. Jinam je většinou jejich vzdělání a společenské zařazení nepustí.
Jiří Čunek vidí, že se k sobě Romové stěhují (cosi z velkorodiny ještě zůstalo), snaží se přelstít sociální úřady (ty, které je posílaly do plynu a řezaly kola jejich vozům).
Rád by to dobře zařídil pro všechny. Není Sládek, který by poslal Romy do Indie. Prostě by je rozptýlil mezi ty "správné". Mezi ty, co nekradou, neberou úplatky, nelžou druhým do očí, natož aby brali dávky, na které nemají nárok.
Nemluvě o tom, aby si v rámci velkorodiny ukládali navzájem peníze na konta. Problém je, že to už chtěl v zájmu Romů udělat socialistický stát. A šel ještě dál. Nabídl jim velkoryse práci a platil jim, i když nepracovali. Ba i rasismus zakázal.
Jiří Čunek se ve svých diagnózách a receptech prokazatelně mýlí. Jako jeden z mála politiků však mluví o jedné z největších bolestí bohatnoucí společnosti. Kéž by se jeho příkladu chopil někdo vzdělanější a obratnější. Češi romského i českého původu.
