Například tak, že uspějeme v práci, založíme rodinu, vychováváme děti, postavíme dům...
Tím, že si vezmeme vlastní život, přivodíme utrpení nejenom sobě, ale především svým nejbližším a rovněž všem ostatním, kteří nás znají a mají nás rádi. Do konce života si budou vyčítat, proč k tomu došlo.
Jakkoliv nesouhlasím s okupací svrchovaného státu, s diktátorskými režimy, vraždami, loupežemi nebo čímkoliv, co je nespravedlivé, jsem toho názoru, že
bojovat proti zlu se dá jiným způsobem než tím, kdy si sáhneme na vlastní
život.
Každý z nás, včetně mě, by měl začít u sebe, a to především tak, že bude
vést svoje děti a působit na lidi kolem sebe takovým způsobem, aby nabyli
sebevědomí a uvědomili si své poslání. Vnitřně silní lidé se mohou smysluplně postavit jakékoliv nespravedlnosti a bojovat proti ní váhou svých argumentů, svým aktivním konáním, svými skutky.
Je mi líto Jana Palacha, že před 35 zvolit způsob boje, který zvolil a nenaplnit tak svůj život plnohodnotně. Škoda mladého člověka, který dobrovolně skoncoval se svým životem, tím nejdražším, co dostal od svých rodičů.
Bohužel, v posledních pár letech se jeho jednáním inspirovalo několik mladých lidí, kteří se též upálili. Ti neodešli kvůli okupační armádě, ale kvůli mnohem banálnějším věcem, jako jsou drogy, mezilidské vztahy, studijní prospěch, atd.
Zamysleme se nad podstatou a udělejme vše pro to, aby si mladí lidé nesahali
na životy.
