Kim Te-džung, hlava jedenácté nejvyspělejší ekonomiky světa, získal Nobelovu cenu jako jeden ze 150 navržených kandidátů. Je prvním Korejcem, který převezme tuto cenu, a to 10. prosince v norském Oslu.
"Ke sjednocení severní a jižní Koreje dojde až ve chvíli, kdy k němu budou obě země připraveny, ať to bude trvat jakkoli dlouho. Nikdy nepřijmu jednotnou Koreu pod komunistickým vedením, avšak neusilujeme ani o to, abychom severní Koreu pohltili," uvedl prezident v projevu ve své mateřštině hned poté, co
nejprestižnější světovou cenu převzal.
Zdůraznil zároveň nutnost přítomnosti amerických vojáků na Korejském poloostrově jako garanci míru nejen před sjednocením obou zemí, ale i po něm. Jako příklad v této souvislosti uvedl přítomnost USA v Evropě a užitečnost pokračování existence NATO na evropském kontinentu i po skončení studené války.
Mír na jednotném Korejském poloostrově je Kim Te-džungovým snem
Kdysi nejznámější korejský disident a nejvýznamnější bojovník proti bývalým autoritativním jihokorejským vládám se zabýval urovnáním vztahů mezi oběma státy Korejského poloostrova už v první polovině 90.let.
Uspořádání mezikorejského summitu inicioval Kim Te-džung ve svém inauguračním projevu 15.února 1998, kdy vyhlásil hlavní principy jihokorejské politiky vůči Pchongjangu: Soul nebude tolerovat žádnou vojenskou provokaci, Soul nemá v úmyslu podkopat ani pohltit Severní Koreu, Soul bude aktivně napomáhat usmíření a kooperaci.
Sluneční politika Soulu přináší výsledky
V rámci tzv. sluneční politiky či politiky podané ruky nabídl Soul v létě 1998 Severní Koreji stálý dialog. Proces prolamování ledů mezi oběma zeměmi potom vyvrcholil 15.června 2000 historickým setkáním obou korejských vůdců v severokorejské metropoli Pchjongjangu.
Kim je rozhodnut zcela uzavřít během během svého mandátu, končícího v roce 2003, studenou válku s KLDR a nastolit stabilitu na Korejském poloostrově, považovaném za jedno z nejnebezpečnějších míst světa. Koneckonců oba státy jsou od roku 1953, kdy korejská válka skončila uzavřením příměří a nikoli mírovou dohodou, stále formálně ve válečném stavu.
Jihokorejský státník je už ale velmi blízko svého cíle a snu, neboť usmiřovací proces pokračuje rychlým tempem. Od červnového summitu se stihnul obnovit provoz styčných úřadů na linii příměří ve vesnici Pchanmundžon podél demilitariziční zóny obou zemí, zahájila se stavba silnic a obnova železnice a v neposlední řadě se setkaly desítky oddělených rodin. A Jižní Korea také propustila řadu politických vězňů.
Kim Te-džung byl v roce 1980 odsouzen k trestu
| V období vojenských vlád v letech 1970 až 1980 strávil Kim Te-džung řadu let ve vězení, 55krát byl držen v domácím vězení, byl odsouzen k trestu smrti. Dvakrát pobýval v exilu, dvakrát se měl stát obětí atentátů. |
Charismatický politik a vynikající řečník Kim Te-džung, označovaný jako asijský Mandela, zasvětil boji za demokracii celý život.
Trest smrti oběšením, ke kterému byl disident Kim Te-džung odsouzen za účast v rebelii ve městě Kwangdžu požadující odstranění vojenské junty v roce 1980, byl na nátlak Spojených států v roce 1981 změněn na doživotní vězení a nakonec mohl Kim Te-džung emigrovat.
První Nobelova cena za mír byla udělena v roce 1901
Nobelova cena za mír byla poprvé udělena v roce 1901 a dosud se jejími nositeli stalo 80 osobností (včetně deseti žen) a 19 institucí. Jedenkrát se udělila posmrtně - v roce 1961 se stal jejím laureátem generální tajemník OSN Švéd Dag Hammarskjöld, jenž zahynul při letecké katastrofě měsíc před získáním ceny. Udělena nebyla devatenáckrát. Loni ji získala humanitární organizace Lékaři bez hranic (Médecins sans Frontiéres, MSF).
 Jihokorejský prezident Kim Te-džung v rozhovoru se severokorejským vůdcem Kim Čong-ilem (vpravo). Kim Te-džung získal Nobelovu cenu za navázání nových přátelských styků s komunistickou Koreou (13. října 2000). |
