Patnáctiletá Berivan prožívá v Jinwaru nejšťastnější období svého života - chodí do školy, odpoledne tráví se svými kamarádkami a společně tančí v rytmu populárních kurdských písní. Ne vždy tomu tak bylo. Berivan a její matka pocházejí z města Sindžár v Iráku, odkud je společně s dalšími tisíci jezídů unesli v roce 2014 bojovníci Islámského státu (IS).
Ti nyní svádí na východě Sýrie nelítostnou bitvu o svou poslední baštu ve vesnici Baghúz u irácké hranice, kde už několik týdnů odolávají arabsko-kurdským jednotkám a silám mezinárodní koalice.
Bojovníci IS na počátku syrského konfliktu vyvraždili stovky jezídských mužů a jejich ženy odvlekli, aby je na trzích prodali jako sexuální otrokyně.
Jezídky se musely během let v zajetí potýkat s fyzickým týráním, sexuálním zneužíváním či hrozbami smrti. Ačkoli se některým z nich podařilo utéct, čekal na ně život bez jakýchkoli příjmů a možnosti získat doklad totožnosti. Berivan a její matka přišly o všechny členy své rodiny. V nové ženské komunitě poblíž města Kámišlí na severovýchodě Sýrie však mají šanci na nový začátek.
„Mám to tady ráda. Jsem nadšená ze školy, kde mě baví matematika. Až vyrostu, chtěla bych se stát kadeřnicí,“ popisuje Berivan pro list The Guardian. Komunitu Jinwar určenou pouze ženám založily dobrovolnice z místní kurdské administrativy. Chtějí tak ženám poskytnout prostor, ve kterém „by mohly žít bez utlačující mocenských struktur, patriarchátu či kapitalismu“.
Bojovníci Islámského státu jsou v úzkých, střílí na vlastní rodiny na útěku |
Komunita se otevřela loni v listopadu a ve dvanácti z celkem třiceti cihlových domů bydlí kurdské, jezídské a arabské rodiny. Ženy jsou tady zcela samostatné - staví domy, pečou vlastní chleba, starají se o zemědělské pozemky i hospodářská zvířata. Také vaření a stolování probíhá společně.
„Postavily jsme tohle místo úplně samy, cihlu po cihle,“ popisuje pětatřicetiletá Barwa Darwishová, která přišla do Jinwaru se svými sedmi dětmi poté, co byla její vesnice v provincii Dajr az-Zaur osvobozena od IS. Jejího muže zabili islamisté, když se proti nim rozhodl bojovat.
„Pod nadvládou IS jsme trpěli, nyní jsme svobodní. Ještě předtím, než přišel IS, však musely ženy zůstávat doma a nemohly jít ven a pracovat. V Jinwaru jsem poprvé viděla, že se ženy mohou postarat samy o sebe,“ popisuje Darwishová.
Velká část kurdské společnosti stále vyznává hluboce konzervativní hodnoty, kvůli kterým se musí ženy často podřídit vůli mužů. Některé ženy se do Jinwaru uchýlily proto, aby se vymanily z dohodnutého manželství nebo utekly od domácího násilí.
„Když sem rodiny poprvé přijely, arabské děti si nechtěly hrát s těmi kurdskými. Po dvou měsících ale můžete vidět změnu. Děti jsou mnohem šťastnější,“ popisuje Nujin, která je jednou z mezinárodních dobrovolnic pracujících ve vesnici. To potvrzuje také Berivan, jejíž matka v důsledku prožitých traumat oněměla. „Vesnice je tou nejlepší rehabilitací,“ dodává Nujin.
Komunita v Jinwaru má však před sebou stále velké množství práce. Zahrady čekají na vysazení květin, v knihovně chybí knihy a za místním vzdělávacím centrem ženy vybudovaly bazén, který plánují v létě napustit. Mnoho z nich si tak bude moci poprvé zaplavat, protože na Blízkém východě je tato výsada často určena pouze mužům.
Ženy se chtějí také naučit řídit auto a dohodly se na podnikání v šití oděvů. Jejich snem je vytvoření další komunity v arabské provincii Dajr az-Zaur, která je však stále místem bojů proti IS. Také v Jinwaru si jeho obyvatelky uvědomují, že by mohly snadno o všechno přijít. Až americké jednotky opustí za několik měsíců Sýrii, mohlo by podle nich dojít k obnovení bojů.
„Toto místo je oázou klidu a útočištěm před válkou. Nemůžeme sem přinést zbraně, abychom se bránily. Doufám, že tomu Jinwar nikdy nebude muset čelit,“ uzavírá Nujin.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
