Ačkoliv potíže s mezibankovními půjčkami začaly po záchraně finančních systémů ve všech rozvinutých zemích ochabovat, zhoršující se ekonomické ukazatele vyslaly akciové trhy na sestupnou dráhu. Tlaky na země s rozvíjejícími se ekonomikami, o nichž si už mnozí mysleli, že se "odpoutaly" od zbytku světa, zintenzivnily, neboť zahraniční půjčky jsou stahovány a aktiva rozprodávána.
V době, kdy spotřebitele, firmy i státy z celého světa ovládá strach, se přestává mluvit o mírné recesi v rozvinutých zemích a začíná se hovořit o velké celosvětové depresi. Všude zavládl pocit trudnomyslnosti, že tomu nelze nijak zabránit.
Co se vlastně děje?V době, kdy spotřebitele, firmy i státy z celého světa ovládá strach, se přestává mluvit o mírné recesi v rozvinutých zemích a začíná se hovořit o velké celosvětové depresi. |
Co se vlastně děje? Byla opatření přijatá před pár týdny s cílem podpořit finanční systém jednoduše mylná? Rozhodně nikoliv. Poskytnutí likvidity, rekapitalizace bank, rovnoměrnější pojištění vkladů v rozvinutých zemích – to vše byla správná a nezbytná opatření. Byla to však jen první splátka toho, co je zapotřebí udělat.
Pád hodnoty aktiv a obecněji i strach z toho, co přijde příště, rozvrátil spotřebitelskou a podnikatelskou důvěru v rozvinutých zemích. Spotřeba klesá a firmy snižují investice. Finanční krize vyvolala prudký pád poptávky, jemuž ekonomové říkají "keynesiánská recese“.
Obnovení důvěry
Má-li dojít k obnovení důvěry, není jiná možnost než pomocí makroekonomických nástrojů zvýšit poptávku a udržet hospodářský výkon. V zemích, kde přetrvávají vysoké úrokové sazby, lze použít monetární politiku, avšak její účinnost bude při tlaku na úvěry pravděpodobně omezená. Stěžejní roli musí proto hrát politika fiskální. Fiskální expanze je vždy riskantní, poněvadž zvyšuje dluhy a zesiluje pozdější rizika. Vzhledem k naší situaci však v zemích s udržitelným dluhem převyšuje její přínos náklady.
Země s rozvíjejícími se trhy čelí i dalšímu problému. Nejenže se musí potýkat s vyhlídkou klesajícího vývozu a důvěry, ale jsou také nejnovějšími oběťmi finanční krize, která započala ve Spojených státech, rozšířila se do Evropy a nyní se přehnala i přes její hranice.
stejné krokyAby posílily své finanční systémy i celkovou poptávku, musí být země s rozvíjejícími se trhy připraveny podniknout kroky podobné těm, které přijaly země rozvinuté. |
Zahraniční banky omezují úvěry. Zahraniční investoři v nevídané míře "repatriují" své prostředky. Opatření přijatá kvůli vyřešení krize v rozvojových zemích paradoxně zvýhodňují převádění peněz zpátky domů, což zemím s rozvíjejícími se trhy ještě více ztěžuje život.
Aby posílily své finanční systémy i celkovou poptávku, musí být země s rozvíjejícími se trhy připraveny podniknout kroky podobné těm, které přijaly země rozvinuté. Nedávná prosperita mnoha těchto zemí však pramenila z přístupu ke globálnímu kapitálu. Náhlé zastavení tohoto toku je těžkou ranou přinášející specifické problémy, které tyto země samotné nemohou vyřešit.
Rozvinuté státy tedy musí být připraveny poskytnout potřebné finance, a to v bezpříkladné míře. Alternativou je vyhlídka rozsáhlé platební neschopnosti, ovládnutí bankovnictví a protekcionismus – taková vyhlídka by uvrhla tyto země i globální ekonomiku jako celek o několik let zpátky.
Poskytneme peníze
MMF může vyčlenit prostředky ve výši až 250 miliard dolarů. Uvedli jsme do pohybu vnitřní procedury a kapacity, která nám umožní poskytovat prostředky rychle a za podmínek omezujících se na jádro bezprostřední krizové reakce. Fond kromě toho pracuje na novém "kanále likvidity", jehož prostřednictvím budou rozvíjejícím se trhům se silným hospodářským výkonem, zdravou politikou a zdravými ekonomickými základy poskytovány prostředky okamžitě.
globální strachDynamika strachu je potenciálně katastrofická, ale i ona se dá rozbít. |
To by mělo obnovit důvěru investorů. Vzhledem k objemu kapitálových toků však rovněž naléhavě vyzývám vlády a centrální banky rozvinutých zemí, aby k programům krizové reakce MMF poskytly paralelní finance.
Zároveň jsem přesvědčen o potřebě nacházet způsoby, jak uvést do hry prostředky zemí s velkými rezervami. Fond svým úkolům dostojí, ale máme-li posílit důvěryhodnost koordinované globální reakce na krizi, jsou zapotřebí všechny zmíněné kroky.
Kromě toho musíme myslet dopředu – zejména ve vztahu k nízkopříjmovým zemím v Africe. Vzhledem k jejich omezené účasti na mezinárodních finančních trzích jsou tyto země zatím před bouří relativně chráněny. Tento klid je však nejistý a pravděpodobně nepotrvá věčně.
Dynamika strachu
Mnoho nízkopříjmových zemí utrpí v důsledku poklesu cen komodit. Jiné – včetně těch, které se stávaly novou hranicí rozvíjejících se trhů – se mohou dočkat uzavření přístupu k zahraničnímu kapitálu. Také ony budou potřebovat pomoc mezinárodního společenství. Půjčky od MMF a globálních rozvojových bank, jakož i udržení dárcovské pomoci na současné úrovni budou nezbytností, máme-li předejít novým lidským tragédiím.
Dynamika strachu je potenciálně katastrofická, ale i ona se dá rozbít. Ať už jsou problémy ve finančním systému jakékoliv, výrazná zlepšení v oblasti technologií, produktivity a společenského pokroku v posledních letech – tedy skutečné základní ukazatele – představují nefalšované svědectví o tom, že síla globalizace je silou dobra.
Možná je již příliš pozdě vyhnout se recesi v rozvinutých zemích a zpomalení v rozvíjejících se a nízkopříjmových zemích. Není však pozdě vyhnout se globální depresi.
© Project Syndicate, 2008.
