Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Jen škrtat nestačí! Z programového prohlášení vlády si nelze udělat moc konkrétní představu

  • 2
Na první pohled to vypadá, že hlavním úkolem nové vlády je šetřit. Omyl. To nejdůležitější jsou plány na téma, co přijde po prvních škrtech. Jaký bude krok dva? Z programového prohlášení se toho však moc nedozvíme. Na podobu nezbytných reforem si musíme ještě počkat.

Jakkoli je jasné, že vláda musí přijít s komplexním souborem reforem veřejných financí, důchodů, zdravotnictví, školství či financování vědy a výzkumu, v programovém prohlášení vlády se o principech těchto reforem téměř nic nedočteme.

Rozpočtoví hlídači

Vláda chce reformovat veřejné finance a nastavit parametry rozpočtové politiky tak, aby od roku 2016 mohly být veřejné rozpočty vyrovnané. Jediným koncepčním krokem, který programové prohlášení v tomto směru obsahuje, je předložení ústavního zákona o rozpočtové kázni a odpovědnosti a vytvoření Národní rozpočtové rady, která bude ověřovat výdajové rámce rozpočtu a bez jejího vyjádření nebude možné přijmout žádný zákon. Tato myšlenka z programu ODS není vůbec špatná a její obdoby lze nalézt v různých zemích, například ve Švédsku. Celkem účinně brání přijímání populistických předvolebních rozdávacích balíčků.
Jenže schválení ústavního zákona vyžaduje ústavní většinu a k té dnešní koalici chybí ve Sněmovně dva hlasy, a jak to bude vypadat v Senátu po podzimních volbách, je zatím ve hvězdách.

Ilustrační foto

Ilustrační foto

Sociální demokraté by asi neměli mít s podporou tohoto návrhu žádný větší problém, protože se tím nepředjímá, zda se bude vyrovnanosti rozpočtu dosahovat pravicovou cestou, tedy škrtáním výdajů, či levicovým zvyšováním daní. Trochu problém však asi bude v tom, že pokud má mít nová a velmi vlivná Národní rozpočtová rada nějaký smysl, musí být její jmenování či odvolání mimo přímou kompetenci politických stran. Členy by měl patrně jmenovat prezident republiky po konzultacích s premiérem. Jenže to by se mohlo stát, že najmenované osobnosti nebudou mít příliš pochopení pro sociálnědemokratické způsoby hospodaření. Lze tedy očekávat, že ČSSD bude tento zákon spíše blokovat a souhlas bude podmiňovat vstřícností vládní koalice k jejím požadavkům.

Prezident Václav Klaus jmenoval na Pražském hradě novou vládu premiéra Petra Nečase. (13. července 2010)

Prezident Václav Klaus jmenoval na Pražském hradě novou vládu premiéra Petra Nečase. (13. července 2010)

Rovná daň končí

Na straně rozpočtových příjmů je pak nejzásadnější koncepční změnou dlouho diskutované sjednocení výběru daní a povinného pojistného pod jednou střechou nazývanou Jednotné inkasní místo. To je záležitost zcela bez politického zabarvení, která se zvažovala už za ministra Sobotky, a první kroky podnikl Miroslav Kalousek. Protože však jde o celkem brutální zásah do kompetencí velké skupiny státních byrokratů, jde to trochu ztuha a státní aparát se tomu spíše brání.

Jenže pro občany a firmy bude mít jednotné inkasní místo svůj půvab jen tehdy, pokud budou také sjednoceny základy, z nichž se daně a pojistné počítají. Dojde tak k podstatnému zjednodušení a zestručnění formulářů, po němž se volá již dávno. Vládní prohlášení to slibuje, nicméně jako vždy je zde jedno ALE. A tím jsou snížené základy výpočtu zdravotního a sociálního pojištění u osob samostatně výdělečně činných. Pro ty by sjednocení základu znamenalo nárůst plateb pojistného na dvojnásobek. Ve vládním prohlášení se však píše, že odvody OSVČ nestoupnou. To znamená, že dojde také k nějakým dalším změnám, které budou podstatně měnit současnou podobu daní.

Slon z daňového přiznání. Ilustrační foto.

Slon z daňového přiznání. Ilustrační foto.

Pod tlakem Věcí veřejných už se do koaliční smlouvy dostal závazek, že koalice odstraní existující degresi u daně z příjmu fyzických osob, kde lidem s nejvyššími příjmy přesahujícími limit pro placení pojistného s rostoucím příjmem procentuálně klesá výška odvodů. Zejména majitelům firem se tak vyplatí čerpat z firmy vysoké částky formou mzdy a vyhýbat se tak placení části firemní daně. Takto lze také poměrně jednoduše vytvářet fondy pro korupci. Situaci by řešilo navýšení daňové sazby pro příjmy nad limit pojistného z 15 na 23 procent, což navrhoval už úřednický ministr financí Eduard Janota.

Eduard Janota předává ministerské křeslo Miroslavu Kalouskovi

Eduard Janota předává ministerské křeslo Miroslavu Kalouskovi

A hovoří se rovněž o zrušení superhrubé mzdy, kdy se sociální a zdravotní pojištění neodečítá od základu daně, ale zdaňuje se patnáctiprocentní sazbou. Zkrátka to vypadá, že nová vláda hodlá původní koncept rovné daně zcela opustit, nebo ho přinejmenším od základu předělat.

Dojít má rovněž ke zrušení množství daňových výjimek a úlev. V minulosti ministr financí Kalousek hovořil o jejich nahrazení jednotnou a plošnou odečitatelnou položkou pro zaměstnance. Nyní ve vládním prohlášení nic takového není. Jak by nová podoba daňového systému měla vypadat, tudíž není zatím jasné nejspíše ani premiérovi a ministru financí.

I do vlastní kapsy

Na výdajové straně je situace ještě nepřehlednější. Vláda naznačila škrty v platech státních zaměstnanců i v sociální oblasti. Že by šlo o nějakou představu koncepčního řešení, o tom se však mluvit asi nedá.

O možnosti úspor na platech státních zaměstnanců není pochyb a šetřit by se dalo i v případě učitelů, kteří jsou od škrtání osvobozeni. Nemají sice zrovna důstojné platy, ale jejich počty jsou možná vyšší, než je ve srovnání s počty žáků a studentů nezbytné.

učitelé demonstrace

učitelé demonstrace

Zůstává však na jednotlivých ministrech, jak si ve svých resortech povedou. Zda sníží mzdy, nebo budou propouštět. Zde by se asi dalo očekávat, že vláda nařídí především ve svých institucích provést personální audity a snížit stavy i o více než zmíněných deset procent. V průběhu krize předvedly privátní firmy, že lze redukovat velmi razantně správní aparát i tam, kde se dosud zdálo, že vše funguje velmi efektivně. A to o státní správě rozhodně tvrdit nelze.

V této souvislosti se občas někdo pozastaví nad tím, že příjmy ústavních činitelů budou redukovány jen z polovičních pěti procent. Jistě by bylo efektnější razantnější omezení platů poslanců a ministrů. Jenže méně viditelné, ale více bolestivé pro většinu z nich bude naplánované zdanění dosud nedaněných paušálních náhrad, které v některých případech činily až polovinu čistého příjmu.

Stále záhadné důchody

Pokud jde o sociální dávky, tak zde o nějakém celkovém záměru, jímž se řídí úsporná opatření, asi vůbec nemůže být řeč. Škrtá se sociální příplatek, porodné bude vypláceno pouze na první dítě a jen rodičům s nízkým příjmem, snižuje se příspěvek na péči o nejméně nemohoucí osoby. To vše ale vypadá spíše jako hledání míst, kde lze nejjednodušeji najít nějakou tu miliardu. Po jasném záměru reformovat systém sociálních dávek tak, aby více motivoval k aktivnímu přístupu a lépe pokrýval ty, kteří se o sebe doopravdy nemohou postarat, však zatím není ani vidu.

Nutno objektivně dodat, že ministerstvo práce a sociálních věcí je extrémně složitý resort, před nímž stojí především penzijní reforma odkládaná už nějakých patnáct let, na niž je nyní jen pár měsíců. Současný systém totiž kvůli nedávnému verdiktu Ústavního soudu přestane být příští rok v září funkční – či přesněji řečeno ufinancovatelný.

Úřednická vláda sestavila známou Bezděkovu komisi, která připravila své doporučení, jak by měla penzijní reforma vypadat, a sám Petr Nečas dopředu tvrdil, že se bude doporučeními komise řídit. Podle vládního prohlášení by to, co vytvořil tým Vladimíra Bezděka, mělo být v penzijní reformě co nejvíce respektováno. Je však spíše pravděpodobné, že konečná podoba penzí bude dosti odlišná. Jisté však je, že mladší generace si bude muset – kromě plateb do současného systému – spořit celkem nemalou částku na stará kolena. Diskuse se jistě povede o to, jestli to spoření bude povinné, či dobrovolné a z čeho se budou platit náklady na tuto reformu, které budou dosahovat desítek miliard korun ročně.

Zdravotnictví čeká

A podobně jako ministerstvo práce a sociálních věcí je na tom zdravotnictví. Z programového prohlášení můžeme získat jistotu, že zaplatíme o něco více než dosud, k tomu stát stanoví, na co všechno má pojištěnec ze své pojistky nárok, ale to je vše.

Dozvíme se, že fakultní nemocnice mají být transformovány na univerzitní, ale nevíme, jaký bude jejich status a kdo je bude vlastnit či ovládat.

Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09)

Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09)

Víme, že se posílí pravomoci i odpovědnost zdravotních pojišťoven, ale ani u nich není jasný systém, v němž budou fungovat. Ale současný ministr Leoš Heger je v oboru mimořádně zkušený a ví, že návrh každého konkrétního opatření vyvolává protitlaky obchodní i politické. Věřme, že pod jeho vedením vznikne v Česku moderní systém financování zdravotnictví schopný vypořádat se se stárnutím populace a stále rostoucími náklady na zdravotní péči. I zde už je hodně minut po dvanácté.

Po švestkách

Premiér Petr Nečas říká velmi důrazně, že politikou jeho vlády nemohou být jen jednoduché škrty ve výdajích, ale rozsáhlé a zásadní reformy.
A dodává, že si toho musí být vědomi i členové jeho vlády. Zda tomu tak je, z programového prohlášení vlády nevyčteme, protože z větší části řeší změny nutné k sestavení úsporného rozpočtu na příští rok, který musí vláda předložit do konce září.

Ale z práce jednotlivých ministerstev by pochopení rozsahu nutných reforem mělo být zřejmé nejpozději do Vánoc. Na čem se koalice neshodne během příštího roku, to se prosadit nepodaří. A propást situaci, kdy má vláda podporu 118 poslanců, by byl vážně hřích přímo smrtelný.


Video