Činy skotského mořského vlka „opsali“ Angličané, teď se dočkal pocty

Nemít angličtí spisovatelé Thomase Cochrana, kdo ví, jak by vypadaly příběhy a později i filmy o Královském námořnictvu v době napoleonských válek. Kurážnými kousky přiváděl nepřátele k zoufalství před více než 200 lety. Vůbec první výstavy zaměřené na jeho život se ale Skotsko dočkalo až nyní.

Na Cochranovu pozůstalost - nejrůznější náčrtky, hodinky, které dostal od otce, než odešel na moře, kontradmirálskou uniformu a mnoho dalšího - se mohou poprvé podívat lidé v Edinburghu. Není to náhoda. Právě ústí zdejší řeky Forth bylo místem, kde Thomas poprvé spatřil moře.

Zasvěcen mu byl už od svých pěti let, kdy ho jeho strýc Alexander nechal zapsat do posádky několika lodí pod svým velením. Podvod byl jedinou cestou, jak se stát důstojníkem ještě v mládí. Počítala se papírově odsloužená léta.

O těch skutečných se Skotové nyní dozvídají podrobnosti, které dříve neznali - což zní u národa ze země obklopené mořem překvapivě.

"Cochrane strávil značnou část života mimo Skotsko a během působení v Jižní Americe a Řecku se dostal za hranice vnímání 'britského světa'. Důležitější ale je, že námořní záležitosti příliš nepatří do skotského historického povědomí. Královské loďstvo nemělo čistě skotské jednotky, jeho kulturní domov je na jihoanglickém pobřeží," sdělil iDNES.cz kurátor výstavy Stuart Allan (více o výstavě čtěte na webu skotského muzea).

Zájem o výstavu předčil očekávání pracovníků muzea. Za první měsíc dorazilo deset tisíc návštěvníků, o čtvrtinu více oproti předpokladům. "Znamenitá odezva a návštěvnost," pochvaluje si mluvčí muzea Bruce Blacklaw. Dlužno dodat, že nikoliv kvůli vstupnému - výstava je zdarma.

Cochranovo velení je inspirativní i po 200 letech

Cochranovy nejznámější akce

• prací v lanoví zachránil loď v bouři, když už se ostatní smířili se smrti
• tváří v tvář silnější lodi Španělů se dokázal vydávat za dánskou brigu s morovou nákazou, čímž odradil Španěly od inspekce
• plovoucí lucernou v noci zmátl pronásledovatele své lodi
• s 54 muži na palubě Speedy (14 děl, všechna čtyřliberní) zajal fregatu mající 319 mužů a 32 děl (osmi-, dvanácti- a čtyřiadvacetiliberních)
• tajně získal kódy francouzských telegrafů
• zahnal 11 řadových lodí Francie na mělčinu pomocí zápalných lodí
• vedl výsadek ze člunů, jímž ukořistil španělskou fregatu pro Chile

Zdroj: Historyhome.co.uk

Co do velitelských schopností byl Thomas Cochrane mužem mimořádných kvalit. Představte si kousky, jimiž Francouze či Španěly trápili hrdinové fiktivní - ať už to byl Horatio Hornblower či Jack Aubrey (známý z filmu Master and Commander: Odvrácená strana světa). A zapomeňte na myšlenku, že by scénáristé zveličovali.

Byl to Cochrane, který zachránil loď v bouři, při které si nikdo z námořníků netroufal do lanoví. Když ho honila velká španělská fregata, v noci nařídil zhasnout všechna světla a vypustit sud s lucernou jako falešnou návnadu.

Jindy maskoval svou loď za dánskou brigu, nastrojil jednoho Dána v posádce do kapitánské uniformy a nechal ho Španělům pověsit na nos příběh o lodi zasažené morem, kterou opravdu není radno prověřit výsadkem.

Hádanka, který muž ustoupil z pobřežní pevnosti, která zdržovala postup Francouzů, jako poslední, v tomto světle není příliš složitá. Netřeba dodávat, že velitel, který pro své lidi neváhá nasadit život, má na mužstvo elektrizující účinek.

Cochranovy rané úspěchy se přitom pojí jen s malou brigou nesoucí jméno Speedy a 14 lehkých čtyřliberních děl. Francouze a Španěly připravil za rok o 53 lodí včetně velké fregaty El Gamo se 32 těžkými děly a šestinásobnou převahou živé síly. Poté, co na příď i záď fregaty naskákaly dva výsadky Britů se začerněnými obličeji a Cochrane zařval "druhá vlna", se demoralizovaní Španělé vzdali, nevědouce, že na palubě Speedy zbývá už jen lékař.

V bitvě u Basque Roads Cochrane osobně vedl útok výbušných a zápalných lodí proti francouzské eskadře. Na malbě Louise-Philippa Crépina čelí útoku Britů 74dělová řadová válečná loď Régulus.

Z můstku do žaláře, z britského hrdiny osvoboditelem Chile

Skotští námořníci v Royal Navy

Skotští (a irští) námořníci tvořili za francouzských revolučních válek a napoleonských válek značnou část posádek Královského námořnictva. Dosahovali i vysokých hodností. Admirál Duncan rozdrtil Holanďany, Charles Napier proslul podobným stylem jako Cochrane. Rakety, jejichž červenou záři vzpomíná americká hymna ("and the rockets’ red glare, the bombs bursting in air"), odpalovali muži Cochranova strýce Alexandera.

Zřejmě vrchol kariéry pak prožil při vítězství u Basque Roads, kde pomocí zápalných lodí zahnal francouzské řadové válečné lodě (nic zkázonosnějšího tehdejší námořnictva neznala) na mělčinu a následně čtyři zajal či potopil.

Odmítáním předsudků Admirality (například že zápalné lodě jsou nekřesťanský prostředek nebo že důstojník musí mít pořádné ztráty mužstva, aby dokázal svou ostřílenost a vhodnost k povýšení) si ale nadělal nepřátele. Patrně zmanipulovaný soud ho za údajné burzovní podvody poslal na rok za mříže. Přišel i o členství v parlamentu a rytířský titul získaný za Basque Roads.

Protloukal se pak, jak se dalo, pomohl vybojovat nezávislost Chile či Brazílie, kde si jeho schopností vážili. K britskému loďstvu se vrátil díky nástupu Viléma IV., zvaného Král námořník, který ho omilostnil. Dotáhl to na admirála a ještě za Krymské války se Rusové báli o Petrohrad, když zjistili, že osmdesátiletý mořský vlk má vést baltskou flotilu.

Spisovatele samozřejmě nelze obviňovat, že čerpali inspiraci. Ale tenhle příběh je dobrý příklad toho, že skutečnost není někdy třeba přikrášlovat. "Cochrane není ve Skotsku nijak zvlášť vzpomínaný. Jeho život byl přitom stejně pozoruhodný jako smyšlené příběhy, které inspiroval," uzavírá kurátor Stuart Allan.