Juščenko má totiž jasný osmiprocentní náskok v počtu voličských hlasů.
Janukovyč se ještě musí rozhodnout, zda uzná svou porážku, nebo zda vsadí vše na soudní kartu a pokusí se zrušit volby, které prohrál.
Podobný tah se minulý měsíc povedl Juščenkovi a Janukovyč může snadno podlehnout sklonu k zopakování postupu svého soupeře. Důsledky takového chování lze zatím těžko odhadnout.
Problém Janukovyč může za pár dnů či týdnů prostě zmizet. Zůstanou však další problémy. K nim patří důsledky voleb. Volební boj rozdělil zemi. Západ a střed je revolučně oranžový, jih a východ zase konzervativně modrobílý.
Pan Juščenko už vystupuje jako představitel celé Ukrajiny. Musí ještě přesvědčit lidi na jihu i na východě, že skutečně je i jejich prezidentem a že nepředstavuje ohrožení pro jejich pracovní místa, důchody a mzdy, jak hlásala Janukovyčova předvolební agitace.
Pokud Juščenko tento boj prohraje, je jen malá naděje na skutečný obrat k demokracii. Ukrajina stojí na dvou nohách. Jedna má blíž k Rusku, druhá ke střední Evropě.
Pokud Ukrajina vykročí k demokracii jen jednou nohou a druhou nuceně povleče za sebou, daleko se nedostane. Zvolení Viktora Juščenka, od něhož Ukrajinci tolik čekají, je proto jen nakročením k lepší budoucnosti.
Zda jde skutečně o demokratický obrat v dějinách země, nebo jen o krátkodechou odchylku od staletého proruského trendu, to ukážou až další vítězství či prohry nynějšího vítěze.
Ukrajina teď nemá jen šanci na změnu k lepšímu. Stojí i před rizikem masového rozčarování, pokud se nesplní naděje vkládané do voleb. Co převáží, to nezávisí jen na Juščenkovi, ačkoli právě dnešní vítěz je považován za záruku lepších zítřků své země. Své musí udělat celá Ukrajina.
