Jedni podporují možnou vojenskou akci v Iráku za použití razantních metod a donucení, druzí se naopak snaží svou horlivou diplomatickou aktivitou vojenský zásah odvrátit.
Musíme se však nejdříve zepatat, je-li vůbec možné válku jako takovou odvrátit. Nebo už je vše předem určeno, naplánováno a rozhodnuto? Nejen v poslední době to v závislosti na chování některých představitelů USA vypadá. Zde jsou dvě nejčastěji vyslovované varianty rozhodnutí proč udeřit.
Existuje několik vysvětlení vzniklé situace. Za prvé, USA, které se na konflikt připravují již několik dlouhých měsíců, prakticky však od 11. září, jak zbrojením, přesunem velkého množství vojenského materiálu, tak i plánováním vojenských stratégů již investovali obrovské množství úsilí a finančních prostředků, že není možné konflikt odvrátit. Vývoj většiny nových zbraní a všeobecně vojenských technologií má totiž na starosti soukromý sektor a tudíž ztráty by mohly být nezanedbatelné. Oproti tomu užitek a výsledný efekt by jistě byl příjemný. Vždyt uklidnění situace na blízkém východě, lepší přístup k ropným ložiskům a
obnova zničeného území není vůbec zanedbatelná, nebereme-li v úvahu jestě zlepšení ekonomické situace na domácí scéně z hlediska vládních investic do vojenského materiálu a zvýšenou spotřebu obyvatel z důvodu strachu z války. To vše zcela jistě ekonomiku nacházející se v recesi povzbudí.
Na druhou stranu je docela možné, že spekulace podobného charakteru jsou zcela nerelevantní a nesmyslné. Irák totiž s největší pravděpodobností disponuje zbraněmi hromadného ničení.
Ale ospravedlňuje tato domněnka útok na Irák?? Dle mého názoru NE! Jsou totiž třeba důkazy. Důkazy doposud předložené zcela jistě nestačí k odsouzení země v procesu. I v tomto případě, stejně jako v trestním řízení je zapotřebí dodržovat presumpci neviny. Jak by se asi líbilo každému z nás, kdybychom byli odsouzeni například za krádež jen proto, že jsme se pohybovali ve stejné čtvrti či jsme viděli zloděje hodinu před skutkem. Proto je zapotřebí shánět další a další, nejlépe přímé důkazy, které dokáží obhájit přímý vojenský zásah.
George W. Bush a s ním celé USA vojenský útok ospravedlňuje na základě morální povinnosti, avšak legální stránku poněkud opomenul. Vždyť nejsou-li důkazy, nemůže následovat trest, přestože je to trest zasloužený. Napadení suveréního státu bez jakéhokoliv hmatatelného důkazu je stejné ilegální, jako přechovávání zbraní hromadného ničení či nedodržování sankcí RB OSN.
Jediný, kdo může rozhodnout o útoku jsou zbrojní inspektoři pátrající v Iráku po nezničených zbraních a jiném vojenském materiálu. Ti mají právo vyřknout ortel na jehož základě bude RB OSN schválen zásah do suverenity jiného státu.
Musíme se však nejdříve zepatat, je-li vůbec možné válku jako takovou odvrátit. Nebo už je vše předem určeno, naplánováno a rozhodnuto? Nejen v poslední době to v závislosti na chování některých představitelů USA vypadá. Zde jsou dvě nejčastěji vyslovované varianty rozhodnutí proč udeřit.
Existuje několik vysvětlení vzniklé situace. Za prvé, USA, které se na konflikt připravují již několik dlouhých měsíců, prakticky však od 11. září, jak zbrojením, přesunem velkého množství vojenského materiálu, tak i plánováním vojenských stratégů již investovali obrovské množství úsilí a finančních prostředků, že není možné konflikt odvrátit. Vývoj většiny nových zbraní a všeobecně vojenských technologií má totiž na starosti soukromý sektor a tudíž ztráty by mohly být nezanedbatelné. Oproti tomu užitek a výsledný efekt by jistě byl příjemný. Vždyt uklidnění situace na blízkém východě, lepší přístup k ropným ložiskům a
obnova zničeného území není vůbec zanedbatelná, nebereme-li v úvahu jestě zlepšení ekonomické situace na domácí scéně z hlediska vládních investic do vojenského materiálu a zvýšenou spotřebu obyvatel z důvodu strachu z války. To vše zcela jistě ekonomiku nacházející se v recesi povzbudí.
Na druhou stranu je docela možné, že spekulace podobného charakteru jsou zcela nerelevantní a nesmyslné. Irák totiž s největší pravděpodobností disponuje zbraněmi hromadného ničení.
Ale ospravedlňuje tato domněnka útok na Irák?? Dle mého názoru NE! Jsou totiž třeba důkazy. Důkazy doposud předložené zcela jistě nestačí k odsouzení země v procesu. I v tomto případě, stejně jako v trestním řízení je zapotřebí dodržovat presumpci neviny. Jak by se asi líbilo každému z nás, kdybychom byli odsouzeni například za krádež jen proto, že jsme se pohybovali ve stejné čtvrti či jsme viděli zloděje hodinu před skutkem. Proto je zapotřebí shánět další a další, nejlépe přímé důkazy, které dokáží obhájit přímý vojenský zásah.
George W. Bush a s ním celé USA vojenský útok ospravedlňuje na základě morální povinnosti, avšak legální stránku poněkud opomenul. Vždyť nejsou-li důkazy, nemůže následovat trest, přestože je to trest zasloužený. Napadení suveréního státu bez jakéhokoliv hmatatelného důkazu je stejné ilegální, jako přechovávání zbraní hromadného ničení či nedodržování sankcí RB OSN.
Jediný, kdo může rozhodnout o útoku jsou zbrojní inspektoři pátrající v Iráku po nezničených zbraních a jiném vojenském materiálu. Ti mají právo vyřknout ortel na jehož základě bude RB OSN schválen zásah do suverenity jiného státu.
