Vláda zdražování omlouvá elegantně: Jdeme ve stopách vyspělých států, nasloucháme radám ekonomů.
Více budeme zdaňovat útratu a nákupy, méně práci lidí a zisky firem. Je to spravedlivější, více motivující a nedá se tolik podvádět. Měla by pravdu, kdyby...
Zdanění firem je i po snížení pořád vysoké. Třeba hned za humny, na Slovensku, odvádějí podniky pouze devatenáctiprocentní daň. Úlevy rodinám s dětmi jsou na rozdíl od zdražování - dosud jen slibem.
Na reformě, přesněji řečeno na zvýšení cen zboží a služeb, prodělají bezdětní a důchodci. Tisícovka "výpalného" před evropskými volbami seniory nadlouho nevytrhne.
Zdanění práce zaměstnanců je stále nadmíru velké. Zaměstnance vysoké odvody otravují (proč se honit a víc vydělávat, když vás stát za aktivitu trestá), firmy nemotivují k vytváření nových pracovních míst, a živnostníci na tom budou s penězi dokonce ještě hůř, než byli před reformou.
Zvýšení nepřímých daní alias zdražování by bylo snesitelnější, pokud by ze Špidlovy vlády tolik nečišela lačnost po penězích občanů a neochota razantně sáhnout do velkorysého (a zneužívaného) sociálního systému.
A pokud by současně dokázala šetřit na výdajích státu. Kdy se uskrovní stát, když jeho občané budou muset víc platit v obchodech a víc šetřit? Kde jsou dlouhé seznamy úsporných opatření?
Kde je premiér, aby "reformované" veřejnosti vysvětloval, že i stát si mocně utahuje opasek? O kolik zaměstnanců (nikoli jen černých duší) už například zeštíhlela ministerstva a přilehlé úřady? I ve vztahu občana a státu platí: něco za něco. Zatím oběti přináší jen občan.
