Je to však svědomí speciální. Probouzí se u sklenice. Bere na sebe charizmatický háv.
Jeho případ prý bude mít pro ODS "katarzní roli", říká Kott. Členstvo uvidí, že postoj vedení je "brutální". Kott se opil, ale vidí se jako činitel dobra.
Dosti legrace. Kottova aféra je směšná jen na povrchu. V hlubinách tají se hořkost naší nestabilní politické arény. Jak velký vliv na ni bude mít jedno poslancovo opilství? Kdysi vládou cloumal jeden Wagner.
Kladl si všelijaké osobní podmínky, jako by neměl jeden hlas, nýbrž sto dalších. Na obranu Wagnera řekněme, že skutečně poslouchal svědomí. Měl své požadavky, stál za nimi. Kott však předvádí jen nechutné kotrmelce.
Je jako přistižený darebák z páté třídy. Jeho výmluvy jsou průzračné, naivní, zoufalé. On sám působí trapně. Měl by ihned odejít. Ne proto, že se opil. Odejít by měl proto, co páchá teď: kvůli sklenici převléká politický kabát před našima očima.
Kdo se na to má koukat? Pokud se tlak ODS na jeho odchod ze sněmovny ještě zvýší, bude uvažovat o členství v jiné frakci. Nejblíže prý má k US. Jestli o něj US stojí, neřeší. Jeho vklad české politice je velký. Stal se veličinou trapnosti.
Není sám. Byli před ním, budou i po něm další. Někdo jej prohlásí za hrdinu či oběť. Pil kvůli atmosféře nesvobody v ODS, řekne se. V politice se všechno hodí. Poslanců je dvě stě. Na jednom hlase by nemělo záležet.
Ale už sedm let záleží. Dokud budou volby produkovat rovnovážné výsledky, bude tomu tak. Každý přeběhlík, opilý, střízlivý, bude cenný. Skicněte si doma úvahu: podíl sklenice na české politice.
Napadnou vás samé kormutlivé myšlenky. Kotta přesto vytlačte z politiky a zapomeňte na něj. Zkuste věřit, že politika je vážnější řemeslo, než Kott ukazuje.
