Pokud někdo očekával, že Hans Blix tentokrát naservíruje argumenty pro brzké zahájení útoku, čekal opět marně. Spojeným státům se to jistě nezamlouvalo, ale šéfinspektorova řeč vyzněla velmi výrazně jako pozvánka do čekárny.
Ale má to ještě nějaký význam? Zdá se, že Američané jsou již rozhodnuti Saddáma porazit a tomu, co říká Blix, už přestali přisuzovat význam. Čtvrteční vystoupení prezidenta Bushe, vybrané tak, aby pro jistotu zastínilo nepohodlnou Blixovu zprávu, vyznělo skoro jasně. USA mají jednoduchý argument: Irák neprokazuje úplnou spolupráci.
Blix to ostatně řekl. Problém je v tom, že kromě toho rovněž prohlásil, že Irák spolupracuje celkem dost a stále víc. Oba pohledy jsou oprávněné. Ten první se opírá o striktně právní výklad věci, ten druhý o zdravý rozum. Pořád se tak hraje ve středu hřiště.
Je zřejmé, co lze teď očekávat: Rada bezpečnosti zůstane stále rozdělená. Možnost shody je ještě o kus vzdálenější, než byla předtím, než Blix otevřel ústa.
Křídlo odpůrců války dostalo novou munici a bude jí chtít logicky využít. Má naději, ale malou. Válka se totiž blíží po jiných stezkách, než po kterých se chodí do OSN.
