Za nedlouho oslavíme významný den našich dějin - 17. listopad. Mnozí z nás si budou klást otázky, týkající se uplynulých 14 let. Budeme zvažovat a porovnávat, co se povedlo a co ne. Budeme nekompromisně vážit misky vah a sledovat, zda naše společnost váží dobře, zda někdo nebyl okraden, zda někdo se neobohatil na úkor druhého, zda vše proběhlo v rámci pravidel slušného chování. Rád bych, kdyby zvítězil zdravý selský rozum a My, občané této krásné země v srdci Evropy, našli odvahu řešit s rozvahou, rychle a správně, ku prospěchu společnosti, navršené problémy, které se nakupily a dusí tuto společnost. Řešme podstatu problému a ne jeho důsledek. Nebude to snadné, ale bez osobní oběti každého z nás nelze se pohnout z místa. Nehledejme viníka, ten utekl, nebo je nedostupný, hledejme pravdu sami v sobě.
Mnoho vody uplynulo v českých a moravských řekách od dob "tatíčka Masaryka", jenž byl znám touhou "budovat stát", což se mu do jisté míry povedlo, ale na druhé straně bylo dost těch, kteří jej "bourali". Nemějme jim to za zlé, protože nikdo z nás není prorokem a po boji je každý generál. Člověk, který se nepohybuje v politice denně nezná všechny podrobnosti a okolnosti, které vedly dotyčné politiky k jejich rozhodnutí. Jedno je však jisté, že bez reálné pravdy nelze žít. Co více dodat, snad jen, že změna je život!
Naši politologové a agentury, zabývající se výzkumem veřejného mínění budou jistě namítat :" K čemu nová politická strana, když naše politické spektrum je již dost zaplněno?". A v tom je právě "zakopaný pes".
Naše polistopadová společnost nyní přešlapuje do jisté míry na místě. Nic nového pod sluncem! Budujeme vesele kapitalismus, připravujeme se na vstup do EU, navíc v předklonu a tajně doufáme, že se budeme mít lépe, přestože opak začíná být pravdou, protože to nejhorší máme před sebou. Ceny porostou rychleji než mzdy, protože se potřebujeme srovnat s EU, a navíc náš stát má "děravou kapsu" ve státním rozpočtu, a tudíž roste naše vnitřní i vnější zadlužení. Hospodářská situace naší země je natolik vážná, že už vážnější snad ani v novodobé historii naší společnosti nebyla. Převážná část politiků si ani neuvědomuje, že riziko, které na sebe vzali nedokonalými, vágními a někdy až tristními politickými kroky v legislativě, v hospodaření se svěřenými prostředky, ve zdravotnictví, v daňové, sociální, důchodové a vojenské oblasti. Je příliš veliké na to, aby se dalo v krátké době uspokojivě řešit. V zahraničně politické oblasti rovněž mnozí zodpovědní politici se chovají nezodpovědně a řeší mezinárodní krize až hašením požáru tak, že tam v důsledku přilijí benzín, a to bez ohledu na veřejné mínění doma a v zahraničí. To nemluvím ani o chameleonském přístupu některých z nich.
Za této vnitro- a zahraničně politické situace je v zájmu této země, aby byla nově koncipována vnitřní a zahraniční politika státu, založená na nejen demokratických principech, ale i na sociálně humánním základě, jenž by byl doplňován rozumově úsporným a ekologicko-ekonomickým řešením stávajících otázek. Žádná ze současných politických stran našeho spektra nepředložila dostatečnou koncepci vývoje našeho hospodářství a české společnosti, jež by byla vyvážená a převážnou částí občanů této země alespoň akceptovatelná. V tomto politickém vzduchoprázdnu chybí taková politická strana, která by byla občany přijímána napříč politickým spektrem, a která by v zásadě přišla s novou akceschopnou koncepcí, jež by neřešila historii, ale současnost a budoucnost.
Nová generace našich občanů je flustrována politickými půtkami našich vysoce postavených, a proto se o politické dění raději nezajímá a řeší své rodinné a osobní problémy po svém, což může v budoucnu skončit jen národní tragédií. Nejde již pouze o špatnou politiku a hospodářství, ale i morálku a výchovu nejmladší generace, která je budoucností národa. Do EU je třeba vstoupit jako národ vzpřímený, sám sebe si vážící, hrdý na své slavné předky, smělý v budování společné Evropy a pokorný k přírodě a k tradicím. Nelze toho dosáhnout za situace, kdy naše politická elita ve snaze zavděčit se všem a hlavně sobě dělá přemet za přemetem, jenž je cestou do pekel. Již moudrost našich předků hlásala, že žít v pravdě se vyplácí. Vzpomeňme si na Karla IV., Mistra Jana Husa, Jiříka z Poděbrad, Jana Ámose Komenského a T.G.Masaryka. Kdo chce pochopí, kdo nechce, nechť se nediví!
