Je zřejmé, že se nejedná pouze o vytvoření vhodného prostředí pro skutečně zásadní jednání. Celý průběh summitu mohou a pravděpodobně budou provázet demonstrace a výtržnosti antisystémových protiglobalizačních radikálů zcela odmítajících důvody a oprávněnost existence NATO či jeho aktivit.
Lze předpokládat, že i plánovaná opatření zaměřená na jejich pacifikaci budou předmětem jednání Robertsona s českými politickými činiteli, zejména s vládním zmocněncem pro pražský summit Alexandrem Vondrou.
Přestože se jedná spíše o návštěvu související s přípravou summitu, skutečnost, že se Robertson setká s prezidentem Havlem, premiérem Zemanem a ministrem obrany Tvrdíkem znamená, že nepochybně dojde k diskusi i o jiných tématech.
Pravděpodobně můžeme očekávat opětovné vyjádření podpory myšlence rozšíření NATO o nové členy již v listopadu v průběhu summitu. Půjde nicméně spíše o verbální a obecnou podporu tohoto procesu, než o definování, či nastínění případných favoritů.
Otázkou zůstává, zda bude při nynější Robertsonově návštěvě Prahy opět vyslán nějaký signál vůči slovenským politikům i voličům dávající najevo, že Vladimír Mečiar není politickým činitelem, se kterým by NATO rádo spolupracovalo, a jehož vítězství v parlamentních volbách může případné členství Slovenska v Alianci povážlivě zkomplikovat. V souvislosti s takovými signály je navíc možné diskutovat o jejich efektu na slovenské voliče, zda je ovlivní tak, aby HZDS nevolili, nebo zda naopak jejich podporu tomuto hnutí neposílí.
Obsah všech jednání může být velmi významný také pro české politické představitele, protože ani česká armáda proces svojí transformace, modernizace a profesionalizace zdaleka nedokončila.
Zajímavé bude i setkání Robertsona se studenty. Diskuse o roli NATO v 21. století je totiž významná nejen pro politické činitele členských států Aliance, ale také pro širokou veřejnost, jejíž podporu pro svou existenci a efektivní činnost NATO nepochybně potřebuje.
Lze předpokládat, že i plánovaná opatření zaměřená na jejich pacifikaci budou předmětem jednání Robertsona s českými politickými činiteli, zejména s vládním zmocněncem pro pražský summit Alexandrem Vondrou.
Přestože se jedná spíše o návštěvu související s přípravou summitu, skutečnost, že se Robertson setká s prezidentem Havlem, premiérem Zemanem a ministrem obrany Tvrdíkem znamená, že nepochybně dojde k diskusi i o jiných tématech.
Pravděpodobně můžeme očekávat opětovné vyjádření podpory myšlence rozšíření NATO o nové členy již v listopadu v průběhu summitu. Půjde nicméně spíše o verbální a obecnou podporu tohoto procesu, než o definování, či nastínění případných favoritů.
Otázkou zůstává, zda bude při nynější Robertsonově návštěvě Prahy opět vyslán nějaký signál vůči slovenským politikům i voličům dávající najevo, že Vladimír Mečiar není politickým činitelem, se kterým by NATO rádo spolupracovalo, a jehož vítězství v parlamentních volbách může případné členství Slovenska v Alianci povážlivě zkomplikovat. V souvislosti s takovými signály je navíc možné diskutovat o jejich efektu na slovenské voliče, zda je ovlivní tak, aby HZDS nevolili, nebo zda naopak jejich podporu tomuto hnutí neposílí.
Obsah všech jednání může být velmi významný také pro české politické představitele, protože ani česká armáda proces svojí transformace, modernizace a profesionalizace zdaleka nedokončila.
Zajímavé bude i setkání Robertsona se studenty. Diskuse o roli NATO v 21. století je totiž významná nejen pro politické činitele členských států Aliance, ale také pro širokou veřejnost, jejíž podporu pro svou existenci a efektivní činnost NATO nepochybně potřebuje.
