Cílem nynějších rozhovorů, jimž předsedají vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční politiku Catherine Ashtonová a hlavní vyjednavač Íránu Sajíd Džalílí, je i nadále přesvědčit Írán, aby zastavil obohacování uranu a podrobil se rezolucím Rady bezpečnosti a vlastním závazkům vyplývajícím ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Strategickou důležitost současných jednání přitom zvyšuje několik faktorů.
Sankce nejsou bez účinku
Za prvé se domácí ekonomické a politické podmínky v Íránu od posledního kola rozhovorů výrazně změnily. Od loňského listopadu, kdy Mezinárodní agentura pro atomovou energii potvrdila, že jaderný program země postupuje směrem k výrobě jaderných zbraní, nikoliv k výrobě elektřiny či radioizotopů využitelných v medicíně, se zvýšil mezinárodní tlak a byly uvaleny nové sankce na vývoz íránské ropy a transakce s Íránskou centrální bankou.
Catherine Ashtonová
Ačkoliv rostoucí globální ceny energií poskytly Íránu v nedávných měsících určitou úlevu, íránští spotřebitelé pocítili sankce víc než kdy předtím. Rial ztratil od října čtyřicet procent hodnoty (takže se zboží z dovozu stalo méně dostupným) a finanční transakce začaly být mnohem dražší a složitější nejen pro vládu, nýbrž i pro firmy a domácnosti.
Íránské vedení je navíc rozdrobené a slabé. Vztahy mezi prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem a nejvyšším vůdcem, ajatolláhem Alím Chameneím, se nadále zhoršují a roste i napětí uvnitř Revoluční gardy. Uvidíme, jaký dopad bude mít tento politický vývoj na současná jednání.
Zájmy Ruska, Číny, sunnitů i šíitů
Za druhé otřásla regionálním postavením Íránu vlna arabských revolt, zejména povstání v Sýrii – v zemi, která je vzhledem ke svým strategickým vztahům s Íránem i Ruskem rozhodující. Je to hlavní spojenec Íránu na Blízkém východě a také jediná země mimo území někdejšího Sovětského svazu, v níž Rusko má vojenskou základnu. Potřeba Ruska uvést svou vyjednávací roli do souladu se svými zájmy v Sýrii ještě více ztěžuje už tak obtížný dialog.
Hlavní nukleární vyjednavač Íránu Sajíd Džalílí - Istanbul, 12. dubna 2012
Změnila se rovněž strategie vůči sunnitským monarchiím v oblasti Perského zálivu. Dnes mají tyto země s Íránem i Sýrií větší spory než desítky let předtím. Několik států v čele s Katarem a Saúdskou Arábií otevřeně přiznalo možnost vyzbrojení syrských vzbouřenců s cílem svrhnout prezidenta Bašára Asada. Díky zásobám ropy navíc mohou Saúdové poskytnout klíčovou podporu sankcím na vývoz ropy z Íránu tím, že vykompenzují propad globální nabídky.
Čína, která je na státech Perského zálivu stále více energeticky závislá, bude muset tento faktor u jednacího stolu opatrně zvažovat. Společně s Ruskem podpořila Sýrii v Radě bezpečnosti OSN a nedávno se zjistilo, že Írán pomáhal Sýrii vzdorovat mezinárodním sankcím tím, že jí poskytl tanker na transport ropy ze Sýrie do jedné státní čínské firmy.
Možnosti tu jsou
Za třetí se Izrael, který je už tak nespokojený s výsledkem předchozího kola jednání, stává stále neklidnějším. V situaci, kdy jaderný program Íránu postupuje a nad regionem se vznáší politická nejistota, podporuje Izrael vojenskou operaci proti Íránu v roce 2012 – dříve, než Írán překročí „zónu imunity“, jak to vyjádřil izraelský ministr obrany Ehud Barak, za kterou už by intervence byla marná.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu pronesl v březnu před členy AIPAC, což je největší proizraelská lobby v USA, projev, v němž zdůraznil naléhavost situace. Jednání však budou dlouhá, s mnoha zvraty k lepšímu i horšímu, a aby komplikací nebylo málo, konají se v americkém volebním roce, přičemž opoziční Republikánská strana má blíže k Netanjahuově pozici.
Jednání o jaderném potenciálu Íránu, Istanbul 14. dubna 2012
A konečně za čtvrté americký prezident Barack Obama ví, že jeho znovuzvolení závisí i na tom, aby se v této otázce nedopustil chyb. Jak však lze vést zdlouhavé jednání, a nevyvolat přitom dojem, že jeho průběh vyhovuje straně, která chce získat víc času? Politická optika – tedy řízení veřejného vnímání – bude velmi důležitou součástí rozhovorů.
Prozatím si Spojené státy ponechávají otevřenou možnost přímého dialogu s Íránem (jak americký ministr obrany Leon Panetta varoval před několika měsíci Ehuda Baraka). První den rozhovorů v Istanbulu akceptoval Džalílí americkou žádost o bilaterální schůzku v kontextu jednání a všichni zúčastnění pokládali prozatímní výsledky za krok správným směrem.
Chceme-li zajistit, aby Írán nikdy neměl jadernou zbraň, je jedinou zaručenou možností změnit jeho touhu takovou zbraní disponovat. A nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je stále vyjednávání, nikoliv použití síly. Nikdo zatím nespočítal důsledky války. Všichni mají dobrý důvod posadit se a jednat.
Javier Solana, bývalý vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku a bývalý generální tajemník NATO, je prezidentem Centra ESADE pro globální ekonomiku a geopolitiku a vysoce postaveným členem Brookingsova institutu. V letech 2006 až 2009 se byl hlavním vyjednavačem Západu s Íránem.
Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
