Dnes by ji poslali na respektovanou pařížskou kliniku, která má s těmito zákroky zkušenost. Neznamená to, že by čeští zdravotníci nestíhali vývoj v oboru. Jde o důsledek stále větší specializace špičkových pracovišť - vzácná onemocnění umějí léčit jen někde.
"Techniku máme k dispozici také, ale léčit jednoho pacienta za rok je nesmysl. S takovou frekvencí se to nedá naučit," říká Vladimír Beneš, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Sám je špičkový operatér, ale pacienty s diagnózou, jakou měla Filipiová, posílá do ciziny. Je to hodně vzácné onemocnění, operaci potřebuje jeden Čech za dva roky.
Pacienti cestují pod dohledem pojišťoven
Specializované lékařské týmy zaměřené na konkrétní výkony se budují po celé Evropě. Týká se to i transplantací. Zatímco srdce se v Česku operuje často, střevo zatím vůbec. "Nyní tento zákrok připravuje kolektiv IKEM. Ale počet nemocných, kteří budou operaci potřebovat, je velmi nízký," říká ředitel Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie Petr Němec.
A tak pacienti pod přísným dohledem pojišťoven cestují. Na transplantaci střeva se jezdí do Univerzitní nemocnice v Birminghamu, játra u velmi malých dětí se transplantují v Hamburku a na ledviny se naopak jezdí na české operační sály.
Loni pojišťovny zaplatily léčbu 460 lidem
Češi zatím do cizích nemocnic míří spíše vzácněji, kromě zmíněných transplantací a neurochirurgických operací to bývá ještě zevrubné genetické vyšetření. Ale pacientů přibývá. Loni pojišťovny dohromady zaplatily léčbu 460 lidem v hodnotě 7,7 milionu korun, v roce 2006 to bylo jen 287 případů.
"Česko je zatím spíše exportérem než dovozcem péče," říká Ladislav Švec z Centra mezistátních úhrad. Jen pro srovnání - čeští lékaři se loni postarali o téměř tisíc zahraničních pojištěnců, kterým naúčtovali péči za 50 milionů korun. Dá se předpokládat, že celková suma je ještě o dost vyšší, velká část pacientů ze zahraničí jezdí na kliniky za své.
Například do pražské vojenské nemocnice míří pacienti kvůli multifunkčnímu operačnímu sálu, kterých je na světě jen pět. "S placením u cizinců je to tak půl na půl, polovina nemocných si léčbu hradí sama, polovině jejich pojišťovny," říká přednosta neurochirurgie Vladimír Beneš.
Mnohem pestřejší je i seznam výkonů, za kterými jezdí cizinci k nám. "V případě, že zdravotní pojišťovna s plánovanou péči souhlasí, má pacient v druhé zemi nárok na stejné zacházení jako místní pojištěnci," uvádí Švec. Dalším krokem k ještě většímu propojení péče v evropských nemocnicích je opatření, které ve středu schválil Evropský parlament. Podle něj by pojišťovny pacientům proplatily péči v jakékoli zemi Unie ve stejné výši, kolik by operace stála v domovském státě.
Pak by Čech nemusel třeba na výměnu kloubu čekat několik měsíců doma, ale na sál by mohl jít v kratší lhůtě na některé zahraniční klinice. Evropský balíček má však před sebou ještě několik let schvalování.
Pacienti obtížně shání peníze
Někdy pacienty do zahraničí nevyžene nedostupnost dobré péče, ale fakt, že by na operaci čekali moc dlouho, protože pojišťovna během roku proplácí jen omezený počet zákroků. To se týká třeba kochleárního implantátu pro neslyšící. "Pacienti tak často vyhledávají operace v Německu nebo Rakousku, ale velmi obtížně shánějí sponzory nebo hradí výkon z celoživotních úspor," míní David Havel z chirurgického oddělení vrchlabské nemocnice.
Českým lékařům přitom přístup pojišťoven uvolní ruce pro cizince. Na výměnu kyčle, na kterou Češi mnohdy čekají měsíce, tak do Česka jezdí Arabové či Angličané. "Jeden z kanadských pacientů mi říkal, že doma čeká na první operaci 13 měsíců. U nás byl odoperován za půl roku. Na jednodušší výkony k nám jezdí i Poláci," říká Jan Vokurka, přednosta ušní, nosní a krční kliniky královéhradecké nemocnice.
|
Filipiová: Blahopřeji lidem, kteří se do Paříže dostali
