Abe si předčasnými volbami chtěl zajistit nový mandát pro svou politiku usilující o oživení třetí největší ekonomiky světa, která od počátku 90. let stagnuje. Vládnoucí koalice Abeho sice pravděpodobně získala většinu ve 475členném parlamentu, ale jednobarevnou vládu premiérova Liberálnědemokratická strana (LDP) zřejmě sestavit nedokáže.
Vyhrané volby stávajícímu premiérovi kromě hospodářských reforem usnadní také zavedení některých nepopulárních opatření, jakými jsou obnova provozu jaderných elektráren či schválení změny ústavy, jež by poprvé od druhé světové války japonským vojákům umožnila bojovat v zahraničí. Dvoutřetinová většina umožňuje přehlasovat horní komoru, pokud ta nějaký návrh zákona vrátí.
Většina průzkumů uskutečněných při odchodu voličů z hlasovacích místností naznačuje, že současná vládní koalice by mohla získat více než 317 křesel. Udržela by si tak absolutní většinu, která jí umožňuje hladce prosadit zákony. Hlavní opoziční strana Demokratická strana Japonska (DPJ) by podle průzkumu měla získat 62 křesel.
LDP měla doposud v parlamentu 295 křesel a její koaliční partner, Strana spravedlnosti a čistoty (Kómeitó), 31 křesel. Parlament má však nyní o pět členů více, než bude mít nově zvolený parlament.
Podle analytiků Abe ve volbách profitoval mimo jiné z roztříštěnosti opozičního tábora. Jeho hlavní konkurent, Demokratická strana Japonska (DPJ), byla u moci v letech 2009 až 2012, ale ztratila důvěru voličů vzhledem k neschopnosti naplnit předvolební sliby a nepřesvědčivému vedení země po zemětřesení, přívalové vlně tsunami a havárii jaderné elektrárny z roku 2011.
Volební místnosti se uzavřely ve 20:00 místního času (12:00 SEČ). Podle odhadů volby provázela rekordně nízká volební účast. Nejnižší volební účast v poválečné historii byla doposud v roce 2012, kdy činila 59,3 procenta. Většina Japonců tyto volby považuje za zbytečné a pochybuje o Abeho strategii.
