V návrhu je jen nenápadný odstavec, který vypadá bohulibě: farmaceutické firmy musí příští rok plošně snížit ceny léčiv o sedm procent a stejně tak se sníží o sedm procent i úhrady.
Proč ne. Je krize a výrobci léčiv vesměs nejsou chudé firmy, takže to na rok koneckonců unesou. Ostatně Velká Británie udělala stejný krok už 1. ledna letošního roku. Ministerstvo zdravotnictví si slibuje, že to přinese úsporu téměř tři miliardy korun. Má to však háček: pokud se sníží úhrady u léků o sedm procent, někdo ta chybějící procenta v lékárně bude muset zaplatit. A to je pacient.
Což by až tak nevadilo: spoluúčast Čechů na lécích se pohybuje hluboce pod dvaceti procenty, zatímco průměr Evropy je třicet.
Tvrdě řečeno: mají-li domácnosti na to, aby jen v lékárnách ročně daly přes šest miliard korun za žraločí chrupavky, přípravky na potenci či pilulky na zvětšení ňader, tedy na zbytečné výdaje za potravinové doplňky, jejichž účinek je v řadě případů sporný, určitě budou mít pacienti i na to, aby si připlatili za léky, které jsou důležité a o nichž lékař soudí, že je potřebují.
Problém je však jinde. Celé opatření je jen krokem A. Bez kroku B nemá smysl a žádné úspory se konat nebudou. "Je pravda, že v zemích, kde už došlo k plošnému snížení cen a úhrad, se to nijak výrazně na úsporách neprojevilo," říká expert na léky Josef Suchopár.
O tom, kolik léků se u nás spotřebuje, rozhodují lékaři. Dá se čekat, že výrobci se smíří se snížením cen, ale o to víc zatlačí na lékaře, aby předepisovali víc pilulek. A že výrobci umějí lékaře motivovat, je známé.
Ministerstvo si to zjevně uvědomuje a chce tomu zabránit.
"Chystáme se k jednáním s poskytovateli péče a pojišťovnami a nějaké limity pro lékaře tu budou muset být," připustil náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnadr.
Lék nepotřebujete...
Ministerstvu k tomu stačí jediná vyhláška. Ta bude znamenat, že lékař nesmí překročit určitou mez při předepisování léčiv, jinak jej pojišťovna bude pokutovat. Což už tady bylo. V roce 2006, v době ministra zdravotnictví Davida Ratha (ČSSD). Ten nastavil tak tvrdé limity, že se mnozí lékaři modlili, ať jejich pacienti neonemocnějí, aby nemuseli jejich léky platit ze svého.
"Když léčím pacienty podle toho, co opravdu potřebují, doplácím na to. Pojišťovna mě trestá, protože překračuji průměrné náklady. Mám zaplatit penále 46 tisíc korun a nevím z čeho," popsala tehdy MF DNES lékařka Anna Dostalová.
"Takže mám na výběr: buď léčit podobně jako někteří kolegové, kteří předepíší neúčinný lék, ale dodrží lékové limity, nebo lidem dám, co jim pomůže, a zaplatím to ze svého," dodala.
Právě tady je největší nebezpečí podobných, před pacientem skrytých úspor: řada lékařů lidem ani neřekne, že mají nárok na lék a měli by jej dostat, ale pošlou je domů se slovy: To nic není, to přejde...
Rath tehdy ušetřil. Zdravotní pojišťovny se mimo jiné i díky tomuto opatření dostaly z dluhů do plusu. To však dnes není třeba.
Přestože je krize, v pojišťovnách se ještě neprojevila. Čísla za první pololetí hovoří o tom, že výběr pojistného dosahuje zhruba 99,5 procenta čili je na stejné úrovni jako loni. Ano, příští rok bude zřejmě hůř.
Zdraví není zadarmo
V rámci Janotova balíčku však zřejmě projde i navýšení platby státu za pojištěnce, za něž odvádí pojistné stát – tedy za matky na mateřské, nezaměstnané či za děti. Nebude to plánovaných 8 miliard, ale 3,5 miliardy.
I tak to znamená, že pojišťovny by se příští rok ve výrazných problémech neměly ocitnout. Což neznamená, že je do budoucna vyhráno. Systém odvodů na zdravotní pojištění se musí změnit.
Zatím však politici hledají spíš skryté úspory, o nichž se pacient nedozví.
Nezjistí, že jej mohou poškodit, a nemá šanci si vybrat. Je jen míčkem, s nímž politici, lékaři a pojišťovny hrají ping-pong. Politici budou zřejmě ještě nějaký čas dál hledat způsoby, jak dostat z pacientů co nejvíc peněz do systému skrytě. Protože voliči nechtějí otevřeně slyšet, že ani v bohatých zemích není zdraví zadarmo.
