Jisté je jedno: málokterý z členů Paroubkovy vlády se svému šéfovi fyzicky podobá tak jako Vítězslav Jandák. Jenže typická česká postava by osmapadesátiletému herci a podnikateli k obsazení postu ministra kultury nestačila. Jaká byla tedy Jandákova cesta do vrcholné politiky?
Jožin z Velkého sedla
Herecká kariéra Vítězslava Jandáka před listopadem 1989 kopíruje osudy mnoha jeho vrstevníků. Najdeme tak v ní i úlitby režimu.
Například roli v normalizační komediální agitce "Bouřlivé víno", vysvětlující okolnosti "bratrské pomoci" ze srpna 1968, nebo jeho podpis na listině signatářů anticharty z února 1977. (Jandák ovšem tvrdí, že antichartu nikdy nepodepsal.) Na nevytíženost si nemůže stěžovat.
Z rolí princů a mladých "rebelů v mezích zákona" se časem přehrává do polohy trochu smolařských svůdníků. Taková je i role, kterou označuje za nejoblíbenější: Jožin ze seriálu Velké sedlo o budování přehrad na severní Moravě.
Cesta zprava doleva
Po listopadu 1989 se Jandák stejně jako řada jeho kolegů z branže vrhá na politiku. Na kandidátce dávno zapomenuté Republikánské unie je v roce 1990 zvolen do pražského zastupitelstva. Na magistrátu se tehdy také poprvé setkává s Jiřím Paroubkem, tehdy řadovým opozičním zastupitelem za ČSSD. Jandák však tehdy stál na druhé straně.
Časem se sbližuje s ODS a stává se dokonce radním pro kulturu. "Neměl jsem to s ním jednoduché, stejně jako to nebude mít jednoduché premiér, protože si vždycky stál za svými názory," říká tehdejší pražský primátor a Jandákův přítel Jan Koukal (ODS). "Už tehdy měl ale jeden dar. Formulovat věci jednoduchými slovy, kterým každý rozuměl, a proto ho poslouchal." Jandákovo následné bloudění po české politické scéně vypadá z dnešního pohledu úsměvně. Jeho věta, že už byl skoro v každé straně kromě KSČM, nepřehání.
Odchod z politiky
V roce 1992 neúspěšně kandiduje do Sněmovny za pravicový KAN – předvolební klip, v němž s Františkem Ringo Čechem vyjíždějí coby blaničtí rytíři spasit českou zemi, patří dodnes k "vrcholům" tuzemské politické agitace.
O rok později už ovšem začíná Jandákova cesta směrem doleva. "Dnes už mohu říci, že mám blízký vztah ke KDU," říká v jednom z rozhovorů z roku 1993. Lidovci ho také lákají, aby za ně v roce 1994 znovu kandidoval na pražskou radnici, Jandák po mozkové příhodě však nakonec odmítá a z politiky dočasně odchází.
Z rozhovorů z té doby je však jisté, že se Jandák velmi touží vrátit. "Do politiky se vrátím přímo razantně. Chci ji dělat velmi průhlednou formou, abychom ten kapitalismus vybudovali co nejrychleji," říká v roce 1995.
Kapitalismus ano, ale už ne zřejmě takový, jaký v těch letech hlásala ODS. "Štvou mě záležitosti sociální, například problémy důchodců. Stokrát mi může někdo říkat, že se jejich životní úroveň nezhoršuje, opak je pravdou," říká ve stejném roce přesvědčivě.
Už citovaný Jan Koukal má však pro názorové posuny svého přítele pochopení. "Myslím, že se jeho názory za ty roky vlastně ani moc nezměnily. On prostě jen není ten typ, který by byl ochoten dělat kariéru v jedné straně přes všechna ta místní sdružení," tvrdí exprimátor.
V roce 1998 se známou tvář snaží zlákat na svou kandidátku národní socialisté, on ale nechce. Otevírá se před ním totiž nová životní etapa. Stává se prezidentem filmového festivalu pro děti ve Zlíně, kde na konci 60. let začínal svou kariéru.
Prodal akcie a zbohatl
Tehdy skomírající přehlídku dokáže Jandák za několik let vytáhnout k většímu věhlasu i vyšším rozpočtům, a to chytrou kombinací státní podpory s prostředky sponzorů.
Jandák, který v rozhovorech vystupuje tak trochu jako poněkud překotně uvažující milý soused a rád prozradí i to, že jeho náručím prošlo v životě přes stovku žen, je totiž ve skutečnosti chladně kalkulující byznysmen.
Dokazuje to už na počátku devadesátých let, kdy se stává akcionářem tehdy mamutí společnosti zábavního průmyslu Bonton, který mimochodem stál u zrodu jejích prvních soukromých – a úspěšných – filmů Tankový prapor či Nesmrtelná teta. Pozdější prodej akcií Bontonu udělá z Jandáka finančně nezávislého člověka.
Politika ho i přes novou roli nepřestává lákat. A právě zlínský festival se nakonec stává jeho odrazovým můstkem zpět. Že si to dobře uvědomuje, naznačuje už jeho věta z roku 1999: "Lidé jsou už přesyceni sliby a frázemi. Kdoví, třeba jednou přijdu a řeknu: Lidi, mně se něco povedlo, co kdybych se stal prostředníkem mezi vámi a mocí výkonnou – tedy těmi nahoře," odpovídá tehdy na otázku, jestli se chce ještě někdy do politiky vrátit.
Zlínský festival navíc dává Jandákovi šanci seznámit se s novou politickou garniturou. "Slávek Jandák není jméno. To je diagnóza. Nikoliv nemoci, ale optimismu a euforie," říká v roce 2000 tehdejší ministr kultury Pavel Dostál.
A v roce 2002 už Vítězslav Jandák v kampani otevřeně podporuje sociální demokracii. (Kuloární zprávy mluví o tom, že v tomto sbližování hraje významnou roli Jandákův vinný sklípek.)
V červnu letošního roku přijíždí do Zlína nový premiér Jiří Paroubek. Festival na něj dělá velký dojem. A když o dva měsíce později začíná hledat náhradu za zesnulého Pavla Dostála, vytáčí i Jandákovo číslo. Odpoledne se Vítězslav Jandák stane ministrem kultury.
S jakými stranami už se Jandák potkal
- Republikánská unie- ODS
- KAN
- KDU-ČSL
- Česká strana národně-sociální
- ČSSD
