Místo právničiny píše kuchařky. Ukazuje lidem, že se dá žít cukrfree

Seriál   18:42aktualizováno  18:42
Před několika lety odjela do Austrálie, aby si vyčistila hlavu od starostí. Zpátky se Janina Černá vrátila jako jiný člověk a od základu změnila svou životní cestu - vzdala se práv a cukru. Od té doby založila úspěšný blog a napsala dvě kuchařky. Její příběh, který vypráví v dalším díle seriálu iDNES.cz Cesty vzhůru, inspiruje tisíce lidí.

Foodblogerka a autorka kuchařky Cukrfree Janina Černá. (27. května 2017) | foto:  Michal Růžička, MAFRA

Útulná místnost v jednom z vinohradských domů je přeplněná, u stolů nezbývá téměř žádné volné místo. Asi třicet žen se zvědavostí sleduje Janinu Černou, jak prochází místností sem a tam a připravuje poslední drobnosti pro kurz. Dnes se chtějí dozvědět především jedno: jak Janina zvládá jíst způsobem, který je pro většinu postmoderní společnosti nepředstavitelný. Bez cukru.

Úvodem kurzu se ženy představí a téměř všechny bez ostychu přiznávají, že jsou na cukru závislé. Janina na tom byla stejně, říká jim. Před pěti lety. Před osudovou cestou do Austrálie, která jí obrátila život naruby a přiměla ji vydat se úplně jiným směrem, než kterým ji vedlo okolí. A která ji dostala z nekonečné spirály poruch příjmu potravy.

Fotogalerie

Překvapuje mě, jak otevřeně o nich mluví - zvlášť na někoho, kdo se ve spárech anorexie a bulimie zmítal téměř 13 let. Ale Janina o tom dokonce vtipkuje, humorem okoření i historky z nemocnice. Chvíle, kdy o svých trnitých cestách a nekonečných bojích s jídlem mluví, by se přitom mohly snadno stát nejvážnější částí kurzu, při které by sotva někomu bylo do smíchu. Přesto se jím celá místnost zajíká. „Nepřipadá mi totiž, že je to něco, o čem by se člověk měl stydět upřímně mluvit,” objasňuje mi o pár týdnů později svůj přístup.

Vzpomíná na „léčebné“ výlety do cukrárny poté, co byla v šestnácti poprvé hospitalizovaná. „Všichni si objednali zákusky, ale anorektičky je nejedly a bulimičky jim ty dorty kradly,” líčí, a pak s vážnější tváří dodává. „Když jsem byla v nemocnici podruhé, došlo mi, že mi doktoři nepomůžou, že to není jako když máte chřipku. Musíte se z toho dostat sama, ale já jsem nechtěla, protože mi vyhovovalo, že nad tím mám kontrolu. Ale když už jsem se snažila s tím něco dělat, rady terapeutů na mě nezabíraly.”

Skoncovat nejen s cukrem

Kvůli úzkostem a další bulimické fázi přerušila studium práv a odjela na rok pracovat do Austrálie. Chvíli obsluhovala v restauraci, uklízela domy. Zjistila, jak ji dělat rukama vlastně baví, a vyhovovalo jí, že byla konečně v zemi, kde lidé neřeší, jak kdo vypadá. A taky objevila knihu I Quit Sugar (v češtině vyšlo jako Sladký život bez cukru, pozn. red.). „Zpočátku jsem se na to dívala skepticky, protože mi to připadalo extrémní, ale když to fungovalo, tak jsem si uvědomila, že extrémní je strava, která je normalizovaná, ne to, jak se stravuju já. To je přirozené,” říká mi později ve své kuchyni.

Janina Černá

Je jí 29 let. Narodila se v Mostě, ale v současnosti žije v Praze. Je autorkou blogu Cukrfree, za který v roce 2016 obdržela cenu Food Blog roku. Napsala dvě kuchařky (spoluautorkou druhé je Jana Dell-Plotnárková), které dohromady obsahují téměř dvě stě receptů. Obě patří k nejprodávanějším v Česku. Spolu se svou kamarádkou Hanou Valáškovou předává své znalosti o nízkosacharidovém stravování dál formou víkendových kurzů. Kromě vaření ráda fotografuje a cestuje.

U protinožců zjistila nejen to, že chce zkusit život bez cukru. Došlo jí, že i její profesní život se ubírá cestou, kterou nechtěla jít. Zlom přišel před poslední státnicí. Během příprav na zkoušku ji totiž odvezla sanitka kvůli silnému panickému záchvatu a Janina poprvé začala zvažovat, jestli jí titul stojí za zkažené zdraví. Univerzitou prošla, všechny předměty splnila, často dokonce na samé jedničky. Ale za jakou cenu?

Na poslední státnici už Janina nepřišla a poprvé v životě postavila zdraví na první místo. Přiznává mi, že by pro ni ale nakonec bylo jednodušší práva dodělat. „Při anorexii i bulimii jsem pořád chodila za své hranice, byla jsem na to zvyklá. Rozhodnutí, že školu nedodělám, a že nebudu sama sebe pro jednou překonávat, pro mě bylo to nejtěžší. Nakonec jsem si uvědomila, jak málo lidí si dokáže říct, že ten papír nepotřebuje. Ale ve finále to bylo jen zvážení pro a proti, a těch proti bylo mnohem víc. Pro bylo jen jediné: Dokázat lidem, že na to mám. A to není důvod, abych si ničila zdraví,” vysvětluje mi.

Přesto je škole vděčná za mnohé. Za možnost rok žít a studovat na Islandu. Za to, že ji naučila učit se a analyzovat texty. Všechno se jí teď hodí při práci, kterou miluje. Ale začít žít jinak, vybočit ze zajetých kolejí, bylo jako skočit do propasti, kde čeká jen nejistota. „Trvalo mi strašně dlouho, možná rok, než jsem se srovnala s tím, že nemusím každé ráno vstát a být v práci od devíti do pěti. Přijmout, že nemusím nic, pro mě bylo těžké. Cítila jsem se provinile. Teď už jsem v pohodě, pomohlo mi, že jsem si na týden dopředu psala, co musím udělat. Jinak bych se topila v depresích a nedělala nic.”

Nápad s blogem

Cukrfree. Ten název ji napadl jako první. Někoho ze začátku tahala za uši kombinace češtiny a angličtiny. „Ale možná právě proto je to tak chytlavé,” říká. Kolik úspěchu se pod tohle slovo v budoucnosti vejde, tehdy ještě netušila. Původně chtěla vytvořit zdroj informací, ze kterého by se lidé mohli dozvědět o životě bez cukru. Úplně - bez surovin, v nichž se cukr nenápadně schovává, bez umělých sladidel. V té době byla ještě většina stránek dostupných jen v angličtině.

Co je cukrfree

Jde o životní styl, v němž se z jídelníčku vynechávají především zprocesované potraviny, do kterých se přidává cukr, ale také se omezují některé druhy ovoce a vysokosacharidová jídla, jako jsou přílohy a pečivo. Jídelníček sestává hlavně ze zeleniny, kvalitního masa, zakysaných mléčných výrobků, vajec z volného chovu a ořechů, které přesto obsahují určité množství sacharidů, nejde tedy o absolutní eliminování této makroživiny.

„Chtěla jsem pomoct holkám, které měly podobný problém, říct jim, že závislost na cukru je skutečná. Původně jsem ani nechtěla říct, že jsem za blogem já, ale pak jsem zjistila, že lidi to zajímá víc, když je za tím konkrétní příběh, že je to může inspirovat a motivovat,” říká. To, že její příběh opravdu zajímá, dokazuje nejen více než 50 tisíc lidí, kteří ji sledují na Instagramu, ale i počet lidí, kteří za rok prošli kurzy, které vede s výživovou poradkyní a osobní trenérkou Hanou Valáškovou. Bylo jich přes pět set.

A láká nejen její příběh. Obě Cukrfree kuchařky se záhy staly bestsellerem, i když druhá vyšla teprve nedávno. „Když jsem připravovala novou kuchařku, zastavila jsem se a říkám si: To je úžasné, že zrovna já dělám kuchařky,” popisuje mi a oči jí září štěstím, jako by tomu opravdu pořád nevěřila. Vzpomíná, jak za ní na autogramiádě v Ostravě přišla skupina babiček, které chtěly podepsat knížku. „Skvělý pocit,” usmívá se.

Kokos vás zabije, jen když vám spadne na hlavu

Přitom její vlastní rodina byla k životu bez cukru ze začátku nedůvěřivá. Maminka se bála, že je to další porucha příjmu potravy, ale nakonec si k cukrfree našla cestu, stejně jako její prarodiče. „Nejdřív jsem měla potřebu svůj životní styl obhajovat, podkládat to studiemi, zasypávat svoje okolí fakty. Pak jsem to vzdala a prostě si dělala svoje. A lidé za mnou postupně začali sami chodit, že chtějí poradit,” říká.

Teď podobnou počáteční skepsi občas zažívá na kurzech. Nízkosacharidová a vysokotučná strava? Kokosový olej, neškodí snad? „Na to pokaždé odpovídám, že kokos vás zabije jedině tehdy, když vám spadne na hlavu,” říká.

Zrovna stojíme v kuchyni, na stole stojí váza s šeříky, kterými voní celá místnost. Janina začíná připravovat věci na bábovku. Je to jeden z jejích nejnovějších receptů, a pro velký ohlas na sociálních sítích se chystá připravit hned tři na nadcházející kurz.

Foodblogerka a autorka kuchařky Cukrfree Janina Černá připravuje bábovku pro...

Už při listování její kuchařkou jsem se ptala sama sebe, jak dokáže vymyslet tolik nových receptů. Pokrčí rameny a zatímco míchá kešu mouku s dalšími ingrediencemi, vysvětluje mi, jak při tvorbě nových receptů postupuje. „V případě téhle bábovky jsem se podívala, jak ji dělala maminka, a přemýšlela jsem, co by se dalo čím nahradit. A často experimentuju s kořením. Sem přidávám kurkumu a kardamom.”

Cesty vzhůru

Nebylo jim ani třicet a už se o nich v branži mluví. Server iDNES.cz představuje mladé lidi, o kterých v budoucnu pravděpodobně ještě uslyšíte. S každým z nich jsme strávili minimálně den a sledovali je při práci i ve volném čase. Přečtěte si, co stojí za jejich úspěchem. Je to nekonečná dřina, nebo jen talent a štěstí?

Seriál Cesty vzhůru

Víte o někom, kdo by neměl v seriálu chybět? Napište nám o něm na Anna.Musilova@idnes.cz.

První, kdo bábovku ochutnal, byla její kamarádka. „Jaká byla první reakce?” zajímá mě. „Nejdřív říkala, že jí tam nesedí kurkuma. Pak spořádala půlku,” směje se. Sama Janina ale mívá problém se svých receptů a přesných postupů držet. „Občas střílím od oka, asi můj nejznámější dort, bounty cake, je pokaždé jiný,” říká.

O pár hodin později máme upečené všechny bábovky, jejichž jemná oříškovo-vanilková vůně překryla rozkvetlé jaro ve váze na stole. Jana mi dává ochutnat - navzdory tomu, že není ničím slazená, mi díky kokosové polevě, kešu a malinám sladká připadá, a i malý kousek mě na rozdíl od klasické bábovky rychle zasytí.

Ptám se, co by poradila lidem, kteří uvažují, že začnou s cukrfree. Klíčem podle ní je nevyčítat si drobné chyby a dělat postupné změny.

„Já sama jsem si na začátku občas něco dala a postupně začala zjišťovat, že to nepotřebuju a líp mi je bez toho. Teď mi nic nechybí, je to poprvé v životě, kdy mám pocit, že si nic neodpírám. Poprvé jsem našla svobodu nejen v jídle,” uzavírá.

Jak pracuje Janina

  • Ráno obvykle vyřizuje maily a administrativu, a potom vymýšlí nové recepty, které v průběhu dne připravuje, pak je fotí a sepisuje na Instagram nebo blog. S prací kolikrát končí až v deset večer.
  • Mezi povinnostmi si ale klidně odskočí do parku, aby si zaběhala. Oceňuje svobodu, kterou ve své práci má, i to, že je paní svého času.
  • Ke všem svým receptům pořizuje vlastní fotografie. „Ale i teď jsem amatér, technice nerozumím, fotím to tak, jak to cítím,” přiznává.
  • O nedělích si dopřává digitální detox, aby si trochu odpočinula od online světa, který je zároveň jejím pracovním prostředím.

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Po střelbě ve Štrasburku jsou tři mrtví, útočník je stále na útěku

Policie hlídkuje v centru Štrasburku, kde útočník zabil několik lidí...

Tři lidi zastřelil v úterý večer v centru Štrasburku útočník, který je nyní stále na útěku a možná i mimo Francii....

Francouzi znovu vyšli do ulic, ke žlutým vestám se přidaly i Marianne

Ve Francii se opět sešli příznivci hnutí žlutých vest, které protestuje proti...

Na pařížské třídě Champs-Élysées se v sobotu k protivládním protestům sešly asi tři tisíce členů hnutí takzvaných...

Za nadávky v TV Barrandov podala ČT trestní oznámení. Soukup se směje

Jaromír Soukup ve svém pořadu na TV Barrandov

Česká televize se právně ohradila proti obsahu vysílání TV Barrandov, podává trestní oznámení. Veřejnoprávnímu médiu se...

Dokážeme skokově ochladit Zemi, ale je to nebezpečné, varuje expert

Martin Dočkal se zabývá krajinným inženýrstvím.

Geoinženýring zná nástroje, kterými se skokově dá ovlivnit klima na naší planetě. Jeho nejtvrdší forma však může být...

„Miliardářce“ ze směnáren šéfovali bývalí politici. Žena se zastřelila

Poslanec za hnutí ANO Bronislav Schwarz

Ve vedení firmy To & Mi z Varnsdorfu, v níž pracovala Zuzana K., která za čtyři roky podle policie protočila až 12...

Další z rubriky

Mach ze Svobodných se vzdal postu lídra do eurovoleb a končí s politikou

Předseda Svobodných Petr Mach před volebním koncertem v Praze (16. října 2013)

Bývalý europoslanec a zakladatel Svobodných Petr Mach se vzdal postu lídra strany pro volby do Evropského parlamentu....

VIDEA TÝDNE: Zeman v parodii, útok ve Štrasburku a kolaps na dálnici D1

Video parodie kombinuje svět Harryho Pottera s českou politikou i Helenou...

Tento týden se hitem internetu stala parodie na film Harry Potter, ve které si autoři vzali na mušku aktuální politické...

Ještě pořád se otáčím za policejními vozy, říká velvyslanec Tomáš Tuhý

Bývalý policejní prezident Tomáš Tuhý

Pracoval pro českou policii přes 27 let. Letos na podzim skončil jako policejní prezident a přesunul se na post...

Najdete na iDNES.cz