Po pravé straně několik set metrů od silnice vítr právě rozdmýchal oheň. Podobná doutnající místa jsou všude, kam skrz hustou bílou mlhu dohlédneme. Než se však nadějeme, je les v plamenech a oranžové jazyky závratnou rychlostí přeskakují z koruny jednoho stromu do druhé.
Hořící dřevo praská a kvílí a celé údolí najednou zahalí dým. Kolem se ozývá dunění letadel, sirény a křik záchranářů. Letadla zamíří přímo do plamenů a piloti těsně před tím, než se zdá, že zmizí v dýmu, vyletí kolmo k nebi. Za nimi padá masa vody a v plamenech to zasyčí.
Policie a hasiči silnici neprodyšně uzavírají. Přitom zrovna před chvílí se zaprášený hasič Kostas posadil a řekl: "Už je po všem. Shořely už snad všechny stromy. Nemá co hořet. Po třech dnech beze spánku mi už tak nějak docházejí síly."
Oheň je však velmi houževnatý. A rychlý. "Jel jsem sem z Atén pro svého otce. Už jsem to nestihl, uhořel. Žili jsme tu vždy půl roku a půl roku v hlavním městě. Teď už budu jen v Aténách. A sám," zalyká se čtyřicátník Tasos a zoufale si skrývá tvář v dlaních.
Dvě, které přežily
Na opuštěné silnici v horách, kterou lemují jen ohořelé vraky aut, poblíž obce Grillos, se najednou objeví shrbená postava asi devadesátileté stařenky v černém šátku. Je to výjev jak z němého filmu. Černobílého.
Pozadí tvoří oblaka šedého dýmu. Černý a bílý popel na stráních. Paní se opírá o hůl. Musela z nejbližší obce ujít několik kilometrů. V jednom z ohořelých domků se mihne závěs a další žena už stojí na prahu. Přežily.
Jen co se k sobě dobelhají, obejmou se a otírají si navzájem slzy. Nic neříkají, jen bezmocně rozhazují rukama nad spáleništěm. Kamenný domek zůstal stát. Broskve na stromech jsou seškvařené na troud, stejně tak jako hroznové víno.
Stará žena v tmavé zástěře dává své známé napít vody. Obě mlčí. Pak hostitelka zajde do místnosti s hliněnou podlahou. Když se vrátí, natáhne ruku se dvěma perníčky a podává je nám. Přitom nás poplácá po ramenou a usměje se.
Jen o pár set metrů dál uklízí důchodkyně Yona. Její domek dopadl podstatně hůř. Nemá střechu, kolem se válejí ohořelé ošatky. Okolo pobíhají slepice se sežehlým peřím. V ložnici nezbyla ani postel.
"Spala jsem, když to přišlo," hlasitě gestikuluje. Pak ukáže doprostřed trosek, rozpláče se a chytne mě za ruku. K sukni se jí lísá pes, kterému oheň spálil nohu. Yona se zachránila na poslední chvíli se svými zvířaty v kamenném kozím chlívku. Kilometry kolem ní však lehly popelem.
V sousední Kallithee sedí na terase uprostřed spáleniště dvacetiletá Artemis Kapatsolouová. "Přišlo to tak rychle a rovnou ze dvou stran. Od obou příjezdových cest. Můj otec chtěl zůstal, aby uchránil náš dům. Neměli jsme ale vodu, a tak se snažil plameny udusat klacky. Je hodně popálený," říká.
Ona a její mladší bratr Paris nasedli do auta a jeli směrem na Zacharo. Projížděli plameny v dobré víře, že dojedou do bezpečí. To však nevěděli, že právě v této oblasti řádí živel s ještě větší silou.
Celá vesnice se modlila u řeky
"Najednou jsme neměli kam utéct. Cestou jsme potkali policistu, ten ale jen pokrčil rameny. Neměl, co by nám poradil," líčí. Plameny ve vesnici šlehaly do výše dvoupatrových domů. Sourozenci se proto rozhodli, že prchnou k řece.
"Nakonec se tam sešla celá vesnice. Všichni, komu se nepodařilo vzít nohy na ramena včas. Stálo tam u řeky asi sto lidí. Měli jsme ohromný strach. Modlili jsme se. Nic jiného nám nezbylo. Ve tmě byly vidět jen plameny a nedalo se dýchat," popisuje dvacetiletá studentka sociologie Artemis.
Stále se špatně dýchá. Je to, jako by vám za trest někdo celý den připaloval jednu cigaretu od druhé. Ještě včera nebyla v oblasti voda, po cestách byly spadané ohořelé kmeny a stožáry elektrického vedení. Vesnice připomínají jeden velký hřbitov. Ohořelé domy jsou opuštěné. Pokud se někdo mezi ruinami mihne, je šedivý od popela a v očích má děs.
"Bylo to, jako bychom účinkovali v nějakém katastrofickém filmu. A nejhorší na tom je, že vůbec netušíme, zda už skončil, nebo nás čeká pokračování," uzavírá Artemis.
Sbírky na pomoc ŘeckuPomoci požáry sužovanému Řecku mohou i Češi prostřednictvím veřejných sbírek. Společnost Člověk v tísni vyhlásila sbírku, jejíž výdělek půjde především na obnovu venkovských oblastí zasažených ohněm. Přispět lze bankovním převodem na konto SOS Řecko 34473447/0300 či zasláním dárcovské SMS ve tvaru DMS SOSRECKO na číslo 87777. Nadace ADRA plánuje sbírkou podpořit projekty obnovy ve spolupráci s řeckými sdruženími a ostatními organizacemi ADRA v Evropě. Číslo účtu je 211211211/0300 v.s.300. Pomáhat můžete také tím, že zašlete zprávu ve tvaru DMS RECKO na číslo 87777. Cena DMS je 30 korun, příjemce Vaší pomoci obdrží 27,- Kč. |
