Jedním z důvodů, proč si seriál Zoufalé manželky získal značnou popularitu, je fakt, že ukázal, že krásné a atraktivní mohou být i ženy po čtyřicítce. V době všeobecné oslavy mládí a umělých zásahů do těla v zájmu "zpomalení“ stárnutí to bylo něco nového. V budoucnu by kult štíhlých, vysokých čtyřicátnic na úkor roztomilých naivních "holčiček“ s bujným poprsím mohl dále zesílit. Zapříčiní to prohlubující se hospodářská krize a mezinárodní politická situace. Zní to podivně? Zkusme uvažovat v historických a biologických souvislostech.
Když se mění strategie
Není žádnou novinkou, že fyzické schopnosti i psychické stavy se u žen mění v závislosti na hormonální hladině dané menstruačním cyklem. Poměrně pravidelně se střídají pocity euforie a skepse. Z mnoha výzkumů vyplývá, že v různém období cyklu se mění preference žen, pokud jde o fyzickou přitažlivost potenciálního partnera.
Výzkumy však ukázaly, že podobnou proměnlivost fyzické atraktivity ženského ideálu najdeme i u mužů. Nestálá preference ve výběru partnerky vychází z jejich aktuálního pocitu bezpečí ve společnosti. Jinými slovy: probíhá-li hospodářská recese, společenské nepokoje nebo pokud jsou napjaté mezinárodní vztahy, zakoušíme pocity nejistoty a ohrožení, které se u mužů podvědomě projevují mimo jiné ve změněném hodnocení ženské krásy. Alespoň to tvrdí teorie psychologů Terryho F. Pettijohna a Abrahama Tessera, kteří v roce 1999 vyslovili takzvanou Environmental Security Hypothesis (ESH). Podle této teorie se v době, která z různých důvodů lidem neposkytuje pocit klidu a jistoty, mění měřítka atraktivity druhého pohlaví.
Sociobiologové zastávají názor, že zmíněná přitažlivost je geneticky zakódovaná. Jedinci si vybírají partnery a partnerky podle míry "reprodukčního potenciálu“, tedy s ohledem na kvalitu a množství potomstva.
Důvod, proč se napříč kulturami a různými historickými etapami ideály atraktivity mění, se tedy Pettijon s Tesserem pokusili vysvětlit po svém, psychologicky, byť i oni se dílem opírají o některé teorie evoluční a sociálně ekologické. Svůj koncept zakládají na jednoduchém předpokladu: je-li objektivní situace ohrožující, nepotřebuje muž partnerku, která mu bude schopna porodit co nejvíce dětí; potřebuje ženu, s níž se lépe dokáže adaptovat na krizovou situaci, akumulovat zdroje, případně ochránit zbývající rezervy.
V době prosperity převažuje reprodukční strategie, takže se preference posunují směrem k ženám s vyšším potenciálem rodit silné a zdravé děti. Muži v tu dobu preferují výrazné ženské křivky, útlý pas, větší obvod prsou a boků, celkově menší, lehce zaoblenější postava s vyšší hodnotou BMI (Body Mass Index).
Oceňované jsou více mladší ženy s určitými "dětskými rysy“ v obličeji, které vyjadřují znaky, jako jsou naivita, nevinnost, větší vřelost, laskavost nebo fyzická slabost. Mohlo by se snadno namítnout, že podobné vlastnosti v obličeji mohou být těžko měřitelné, hodnocené pouze silně subjektivně. Jenže dle Pettijohna a Tessera takové charakteristiky přičítáme ženám, které se vyznačují dobře měřitelnými znaky – kulatější tvářemi, velkýma očima, malým nosem a bradou, určitou vzdáleností očí od sebe, od kořene nosu apod.
Pokud jako společnost nebo její část objektivně pociťujeme ohrožení, stres nebo nejistotu, muži hledají u žen sílu, jistou míru dominance a nezávislosti, životní zkušenosti, inteligenci, zkrátka určitou zralost, která se v tuto dobu ukazuje jako důležitější než reprodukční potenciál. V tělesné konstituci a v rysech tváře jde o charakteristiky víceméně opačné: o ženy s vyšší postavou, se silnějším obvodem pasu a s nepříliš výraznými typicky ženskými křivkami, s nižším Body Mass Indexem (BMI) a větší hmotností. Ve tváři může být určitá vyzrálost vyjadřována takovými atributy, jako jsou menší oči, větší nos, silnější brada a štíhlejší obličej s výraznými lícními kostmi. Zpravidla jde také o starší ženy.
Ano, ale i ne
V průběhu let vyšlo několik výzkumů, které se snažily tuto hypotézu testovat. Jejich úspěšnost se vždy odvíjela od vzorku, který si výzkumníci zvolili k aplikování Environmental Security Hypothesis a jenž měl být schopen zachytit proměnlivost trendů v ženské kráse za určitý delší časový úsek.
Testovalo se například na vzorku filmových hereček populárních v USA; v tomto případě se tendence silněji potvrdila u toho, co autorská dvojice tvrdila o parametrech v obličeji, naopak slabší byla ve všem ostatním, tedy v tělesné konstituci, věku, hmotnosti.
V roce 2004 si Pettijohn s Jungberem vzali do hledáčku vítězky Playmate roku časopisu Playboy (Playmate roku volí čtenáři vždy z dvanácti adeptek Playmate měsíce; Playboy vychází od roku 1953 a v USA si našel deset milionů čtenářů, z nichž více než osmdesát procent tvoří dospělí muži). Postupně sesbírali podrobný materiál o vítězkách Playmate z let 1960–2000 počínaje věkem, výškou, váhou, poměrem prsou a pasu, pasu a boků, BMI přes portréty, na základě kterých změřili velikost očí, obličeje, brady a dalších parametrů obličeje. Jejich cílem bylo potvrdit, či naopak vyvrátit hypotézu, že data korelují se socioekonomickou situací v daném roku, kdy konkrétní dívka zvítězila. Ukázalo se, že ani vzorek Playmates nepotvrdil Environmental Security Hypothesis. V souladu s předpoklady starší, vyšší a těžší Playmates s větším obvodem pasu vítězily v horších socioekonomických podmínkách. Na druhou stranu se tato korelace nekryla s daty změřenými v obličeji.
Co tedy s tím? Skutečnost, že provedené výzkumy potvrzovaly vždy pouze část hypotézy, se přičítala především volbě vzorku. Například Playmates sice jsou vybírány pro fyzickou atraktivitu, avšak rozhodující bývají jen některé tělesné parametry – na úkor rysů v obličeji, které nehrají v soutěži tak důležitou roli. Mnohem silnější korelace rysů v obličeji se socioekonomickými podmínkami se zato prokázala v jiných výzkumech, na vzorku hereček.
Konečně potvrzené křivky
Vloni došlo k dalšímu pokusu kriticky testovat hypotézu ESH. Autoři sice zůstali u vzorku Playmates (nyní za roky 1960–2007), ale zaměřili se na definici objektivních společenských ukazatelů bezpečí. Formulovali dva základní: ekonomický a existenciální. Ekonomický rozměr bezpečí měřili burzovním indexem Dow Jones a indexem zákaznické důvěry JCI. Pro existenciální pocit jistoty použili takzvané Doomsday Clock, které měří pravděpodobnost, že dojde k nukleární hrozbě a takzvaný "efekt 11. září“. Ten se zaměřuje na pocit nebezpečí z teroristických útoků.
Výsledky byly opět lehce smíšené, nicméně hypotézu v zásadě potvrzovaly. Podle obou ekonomických indexů v příznivých letech čtenáři Playboye vybrali vyšší ženy s větší hmotností, tedy opačně, než jak tvrdí teorie ESH, zato na její podporu vyšly ostatní ukazatele, jako je obvod prsou a BMI. V období prosperity vítězí Playmates s větším obvodem hrudníku a s vyšším BMI. U ekonomických indexů se nenašla statisticky významná závislost s údaji získanými z tváře, jako je velikost očí, nosu, brady, vzdálenost určitých bodů v obličeji apod. Podle existenciálních kritérií však hypotézu potvrdil zájem spíše o starší ženy s nižším BMI a menším obvodem boků v neklidných letech.
Ukázalo se, že ekonomické a existenciální ukazatele reflektují mužské preference ženské fyzické přitažlivosti rozdílně, v zásadě však v souladu s hypotézou ESH (s výjimkou výšky a hmotnosti). Hypotéza, že preference ženské krásy se u mužů mění v závislosti na pocitu bezpečí, se však potvrdila i na vzorku Playmates, i když ne ve všech zkoumaných parametrech. V období nejistoty roste u mužů prokazatelně tendence vybírat si starší ženy, bez výrazných křivek, s menším poprsím, s širším obvodem pasu, menšími boky a nižším BMI.
Instinkty nadále fungují
Pokud vše velmi zjednodušíme, podle zde rozebírané teorie pánů Terryho F. Pettijohna a Abrahama Tessera nás nadále podvědomě vedou naše instinkty z dob lovců mamutů. V době prosperity máme klid a čas věnovat se rozšiřováním potomstva, a i když tak dnes plánovaně příliš nečiníme, muži se stále podvědomě zaměřují na partnerky s očekávaným vyšším reprodukčním potenciálem. Ženy v jejich nejplodnějších fázích cyklu zase přitahují silní muži, kteří vysílají signály, že by mohli dobře zajistit rodinu. V době nouze, kdy se pravěcí lovci se svými rodinami museli na dlouhé dny a týdny stěhovat za úrodnější krajinou, potřebovali silné, zralé a moudré partnerky, o které se mohli opřít a o nichž si byli jistí, že obtížné období díky svým fyzickým dispozicím zdárně přežijí.
