Přirozeně byli na oné konferenci účastni také zástupci bývalého (i dnešního) disidentského Ruska: zakladatelka helsinského hnutí Ljudmila Alexejeva, bývalý Brežněvův vězeň Sergej Kovaljov a mnoho dalších. Setkání pozdravil z nemocničního lůžka nejen Michail Gorbačov, ale i řada současných ruských vládních úředníků. Prostřednictvím svého advokáta pozdravil shromáždění z vězení rovněž Michail Chodorkovskij.
Příčinou neobvyklé pozornosti, která byla věnována vzpomínce na Andreje Sacharova, pochopitelně je současná situace v Rusku. To zoufale hledá ideály, na nichž by mohl být založen jeho další perspektivní vývoj. Je nepochybně příznačné, že konferenci nepozdravil ani premiér Putin, ani prezident Medvěděv, i když ten druhý, zdálo by se, mohl být myšlenkami Sacharova inspirován.
Andrej Sacharov
Život a dílo Andreje Sacharova jsou zajisté inspirativní nejen pro Rusko, nýbrž i pro Západ. Geniální fyzik pomohl Sovětskému svazu zkonstruovat a vyzkoušet vodíkovou bombu, použitelnou jako zbraň ještě před tím, než se to podařilo USA – a tím vyrovnal zaostávání své země za Spojenými státy. Jaderné a termojaderné zbraně v rukou Sovětského svazu udělaly jejich použití problematickým a přivedly nakonec k dohodám SALT mezi SSSR a USA, které postupně redukovaly počet jaderných zbraní v arsenálech supervelmocí a vedly, paradoxně, k vytvoření lepší mezinárodní atmosféry.
Sacharov však nejen výrazně přispěl k sestrojení povětské vodíkové bomby. Je i autorem myšlenky TOKAMAK, na níž je založen dnešní projekt TOR: EU, USA, Japonsko, Rusko a další země financují společný výzkum, jenž by navždy mohl vyřešit problémy zásobování energií; zatím vydaly částku nejméně dvanácti miliard euro. Současně však některé evropské země mají problém s varováním, které Sacharos vyslovil, totiž že Západ bez jaderné energie nezůstane svobodným.
Andrej Sacharov (uprostřed) společně s vědeckými kolegy Jakovem B. Zeldovičem (vlevo) a Davidem A. Frankem-Kamenetským; Sarov, padesátá léta
Na vrcholu své slávy napsal Sacharov, tento všemožně privilegovaný a hýčkaný akademik, esej „Úvahy o pokroku, mírové koexistenci a intelektuální svobodě“. Přinesl mu nejen světovou proslulost a v roce 1975 Nobelovovu cenu míru; Sacharov se totiž stal v SSSR natolik nepohodlnou osobností, že si s ním sovětské politbyro nakonec nevědělo rady a vykázalo ho vyhnanství ve městě Gorkém. Toto vyhnanství ukončil svým historickým telefonátem Sacharovovi do Gorkého v prosinci 1986 až Michail Gorbačov. A v posledních letech svého života Sacharov nesporně byl nejvyšší morální autoritou své země a snažil se této skutečnosti využít k uskutečnění změn, které by mohly přivést k radikálním změnám v SSSR.
Jelena Bonerová a Andrej Sacharov diskutují v roce 1986
Sacharov zemřel 14. prosince 1989. Tři týdny předtím, 24. listopadu 1989, jsem mu ještě stačil telefonicky sdělit, že v Československu odstoupil Jakeš a celé předsednictvo ÚV KSČ. Vzpomínám, jakou měl z té zprávy radost. Evropský parlament každoročně uděluje velkou cenu, která nese jméno Andreje Sacharova.
Na diskusi, uspořádané v rámci nynější sacharovské konference k vědcovým nedožitým devadesátinám, se vážně diskutovala i otázka, zda by přítomnost Sacharova a jeho nesporná morální autorita mohly změnit vývoj v Rusku v posledních dvou desetiletích. Většina účastníků se shodla na tom, že by pouhá existence proslulého akademika mohla pomoci Rusku vyhnout se mnoha problémům, s nimiž se potýkalo a potýká.
Můžete si přečísto Andreji Sacharovovi |
