Obě zprávy svědčí o tom, že zdejší politické prostředí směřuje k civilizovaným způsobům.
Všechno ostatní by však vypadalo špatně.
Když padl Vladimír Špidla, vznikla Špidlova vláda bez Špidly.
Mnozí se těšili na změnu, ale ukázalo se, že je k horšímu. Stanislav Gross začal politickým marketingem a skončil osobními problémy, které mu znemožnily vládnout. Nyní vzniká Grossova vláda bez Grosse, tedy, chcete-li Špidlova vláda bez Špidly i Grosse.
Těžko si lze představit, že by se našel méně vhodný premiér, než jakým se ukázal ten, který je na odchodu. Jeho nástupce však bude mít spoutané ruce.
Vláda, jejíž podobu si na bezmocných sociálních demokratech vyvzdorovali lidovci a unionisté, nejenže by měla sotva zaručenu stojedničkovou většinu ve Sněmovně. Je vnitřně rozdělená tak, že nebude schopna rozumné práce.
Za hlavní cíl si klade ratifikaci euroústavy. V tomto jediném bodě by snad mohla a určitě měla uspět. Už od Zemanovy éry mají sociální demokraté zásluhu především o bezproblémový vstup země do Unie a konstruktivní a přitom sebevědomé členství v ní.
Jak bývá zvykem pro personální nešikovnost ČSSD, tyto zásluhy částečně zastínila trapná nominace Miloše Kužvarta na eurokomisaře a ještě trapnější odvolání Pavla Teličky z tohoto místa.
Kdyby však nová vláda s euroústavou neuspěla, čeká ji ostuda a krach mnohem horší. Navíc by patrně dlouhodobě poškodila zájmy země.
Ale co věci, které občany zajímají víc než evropské zákony? Snížení daní. Silniční zákon. Omezení poslanecké imunity a dalších výhod. Důchodová reforma. Systematické řízení zdravotnictví? Kdyby byl kabinet schopen vyřešit jen jediný z těchto úkolů, byl by to zázrak.
Představme si, že Sněmovna nebude hlasovat ryze účelově, i když ta představa je jen teoretická.
Taková Sněmovna by však nemohla nemohoucí Grossově vládě bez Grosse dát důvěru
