Až budou v Praze prezidenti Dmitrij Medveděv a Barack Obama, zkuste si všimnout, jestli u nich neuvidíte vojáky s tmavým kufrem v ruce. Američan ho bude nejspíš mít připevněný k zápěstí. Rus zase možná bude časem působit čerstvěji, jeho kufřík je totiž o něco lehčí.
Na podpis smlouvy o částečném jaderném odzbrojení (všechny články o nové dohodě START čtěte zde) tak přiletí kufříky, s nimiž lze vydat povel k jaderné apokalypse. Cestování bez nich je pro prezidenty USA a Ruska nemyslitelné.
Informace o přísně střežených zařízeních jsou vzácné a je třeba je brát za neoficiální - podle pravidla, že vojenská tajemství se říkají, až když jsou zastaralá a ztrácejí hodnotu. O ruském kufříku nedávno pro list Komsomolskaja pravda promluvil jeho někdejší operátor, plukovník v záloze Michal Timošenko.
Čeget, jak zní označení kufříku (podle kavkazské třítisícovky), prý vznikl asi dvacet let po americkém kufříku. V Kremlu tehdy došli k závěru, že by Američané mohli provést rychlý a masivní jaderný úder na tisíce cílů v SSSR, který by znemožnil sovětskou odvetu.
ruský jaderný kufříkSystém zajišťuje bezpečný konferenční hovor mezi prezidentem, ministrem obrany a náčelníkem generálního štábu (každý z nich má svůj kufřík). Zařízení zřejmě váží 11 kg. Rakety po konzultaci odpalují vojáci, nikoliv prezident. |
Ani s designem to sovětští konstruktéři neměli jednoduché. "Uživatelé byli staří lidé, kteří museli pracovat pod velkým tlakem a rozhodovat se rychle. Kvůli tomu muselo být zařízení maximálně jednoduché na ovládání," píše ruský list. Černěnkovi totiž při nástupu do Kremlu táhlo na 73 let, jeho předchůdce generální tajemník Andropov zemřel téměř v sedmdesáti, Brežněv téměř ve dvaasedmdesáti.
Tři kufříky proti třem
Rovněž Američané mají tři kufříky - jeden pro prezidenta, druhý pro viceprezidenta, třetí je rezervní. Historie "Červeného tlačítka", "Černé skříňky" či "Fotbalu", jak se kufříku přezdívá, se táhne od prezidenta Dwighta Eisenhowera, veřejnost ho ale poprvé spatřila u Johna F. Kennedyho.
AMERICKÝ JADERNÝ KUFŘÍKZařízení umožňuje přímo vydat povel k odpálení raket, prezident se ovšem musí autorizovat. Kufřík váží asi 18 kg. Když je otevřený, pošle zprávu Sboru náčelníků štábů, že se něco děje. Případný jaderný útok ještě potvrzují vojáci. V kufříku jsou scénáře odpovědí na ohrožení, seznam úkrytů pro prezidenta, autorizační karta a návod na vysílání projevu k národu v mimořádné situaci. |
Impulsem k rychlému ovládání jaderného arzenálu byla kubánská krize, kdy Sověti dopravili své atomové hlavice na ostrov, vzdálený pár desítek kilometrů od Floridy.
Titanový kufřík o rozměrech 45 x 35 x 25 centimetrů, který vyrábí firma Zero Halliburton, má neustále u sebe speciální ozbrojený asistent. Těchto mužů je pět, slouží na směny a kufřík obvykle nosí připevněný na zápěstí, aby jim ho nemohli snadno vytrhnout. Že jsou prověřeni na nejvyšší bezpečnostní stupeň "Yankee White", zřejmě není třeba zdůrazňovat.
Americké kufříky nebyly stavěné pro starce, kteří měli v řádu jednotek minut rozhodovat o jaderné apokalypse. Také se k nim ale vážou příhody, na které prezidenti nemohli být hrdí.
Jimmy Carter třeba omylem nechal autorizační kartu v oděvu, který poslal do čistírny. Bill Clinton zase jednou spěchal ze summitu NATO natolik, že za sebou nechal kufřík i s důstojníkem, který musel do Bílého domu doklusat po svých.
Automat na zničení lidstva už je mimo provoz
Sovětský svaz, který byl dlouhou dobu v jaderných technologiích pozadu, měl svého času ještě jednu pojistku. Systém "Perimetr" umožňoval odpálení raket na povel z družic a měl sloužit k jaderné odvetě, pokud by prvotní americký útok vyřadil celé sovětské vedení, které mělo rozhodování o jaderném úderu pod palcem.
"Vynález zkázy," jak později systém překřtil list The New York Times, budil na Západě oprávněné zděšení: stačilo, aby se zmýlila technika a - raději nedomýšlet. Rusové nicméně v roce 1995 Perimetr vypnuli v souvislosti s podpisem dohody START 1.
