Dozvědět se něco o Rathově režimu v litoměřické věznici oficiální cestou je téměř nemožné. Na vedení věznice je znát, že by se bez přítomnosti prominentního vězně raději obešla.
Ředitel věznice Tomáš Líbal prý neměl čas vůbec a jeho mluvčí Jaroslav Kindl tvrdil, že je tak zaneprázdněný, že ho "strašně zdržuje" i telefonát s novinářem. Chvilku na rozhovor by si prý mohl najít nejdřív příští týden.
Nezbylo tedy, než zjišťovat informace od personálu a vyzpovídat někoho, kdo prostředí litoměřické vazební věznice zná z druhé strany - jednoho z bývalých vězňů, který vazební celu opustil teprve nedávno.
Ratha dovezla eskorta do Litoměřic ve středu v půl deváté večer. Ještě mu dali večeři. Jeho prvním vězeňským jídlem byla játra s rýží.
Rathova aféraREZIGNACE: Rath skončil jako hejtman i zastupitel |
Jako každý nováček ale musel nejprve absolvovat vstupní prohlídku. Není to nic příjemného ani právě důstojného. Vězeň se nejprve musí svléknout donaha, aby dozorci zjistili, jestli něco nechce propašovat do cely.
"Musí zvednout ruce, chodidla, jestli na nich nemá něco přilepené, a nadzvednout si přirození. Pak se mu podívají do zadku," vypráví bývalý vězeň. Taková kontrola čeká Ratha pokaždé, když pojede k soudu nebo třeba na zasedání Sněmovny, jak požaduje. A to při cestě tam, i zpět.
Samota ve vazbě nehrozí, říká vězeň
Pokud měl Rath štěstí, dostal se na celu, kde jsou jen dva lidé. "I na celách pro dva ale bývají běžně tři, čtyři lidé. Pak jsou i cely pro šest, kde spí sedm, osm lidí," říká muž. Podle České televize je ale poslanec v samovazbě.
Na několika metrech čtverečních má železnou postel, stůl připevněný k podlaze, židli, na stěně plechovou skříňku. Půl metru od stolu, kde jí, visí na železné konstrukci plenta, za kterou je záchod.
"Nejhorší je to se sprchováním. V místnosti pět krát pět metrů je šest sprch, jenže čtyři jsou tak zanešené vodním kamenem, že z nich skoro nic neteče. A to se tam má vystřídat najednou třeba osm lidí," vzpomíná muž.
K snídani bude Rath dostávat chléb se sýrem nebo paštikou, k obědu se neustále točí rýže, knedlíky a těstoviny. K večeři se střídá teplé a studené jídlo. "K snídani a večeři je pití, říkáme tomu litoměřická nafta. Je to něco jako kafe, nebo spíš melta. Když je dobrý den, dávají čaj. Ale těch moc není," říká bývalý vězeň.
Jídelníček si může Rath vylepšit nákupem v kantýně. Jednou týdně v ní může utratit pětistovku. Na cele si vybere zboží podle seznamu a dozorce mu nákup přinese za peníze, které chodí na účet. "Všechno je tam ale asi o třetinu dražší než venku," podotýká muž.
Elektřina jde jen pár hodin a krabice jsou nepřípustné
Každý den má Rath tak jako ostatní vězni právo projít se po dvorku. V trojúhelníkovém koridoru může strávit hodinu. Když bude mít štěstí, může se protáhnout i při stolním tenisu.
Čas si může krátit četbou. Na výběr má sešity detektivních příběhů, které mu přiveze knihovník až k cele.
Návštěvy může přijímat pouze jednou za dva týdny, najednou si může pozvat nanejvýš čtyři své známé a to maximálně na hodinu a půl. Přebírat od nich smí jen poštu. Větší předměty, třeba krabice, nejsou přípustné.
Potíž je s televizí. K běžnému vybavení cel nepatří, vězeň ale může mít vlastní. Jenže ve věznici se vypíná elektřina. Puštěná je jen na pár hodin ráno, před polednem a odpoledne. Zápas českých a švédských hokejistů tak Rath určitě neuvidí. Nepomohlo by mu, ani kdyby měl v televizi baterky. Rath má totiž zakázáno sledovat televizi i poslouchat rozhlas.
I kdyby neměl, dívat by se stejně nemohl. "V osm je totiž večerka," poznamenala žena z tamní vězeňské služby.
