Moderní televizní obrazovky září ve výloze na rušném a prostorném náměstí v centru jihokorejského Soulu, zvuk je venku dobře slyšet. Právě se vysílají zprávy. Na všech televizích běží snímky mladého obtloustlého severokorejského diktátora Kim Čong-una s naducanými tvářemi, následují fotografie severokorejského dělostřelectva.
Téma je zjevné: hrozba, že Severní Korea zaútočí na demokratickou a proamerickou Jižní Koreu, hrozba jaderné války, které Severní Korea už několik týdnů vysílá do celého světa. Ani ty snímky severokorejských děl nejsou od věci - velké množství je jich soustředěno u hranic a Soul je v jejich dostřelu.
Dvojice sedí v parku v jihokorejském Soulu. Jeho obyvatele hrozby svého severního souseda příliš neřeší. (14. dubna 2013)
Dvěma desítkám středoškoláků a středoškolaček zachumlaných toho chladného a větrného dne v bundách a šálách (den předtím bylo naopak přívětivě) je ale televizní zpravodajství o nynější korejské krizi ukradené. Na obrazovku pohlédne z dálky snad jeden z nich, ale trvá to maximálně dvě vteřiny.
U obrazovky se zastaví jiný člověk, podsaditý mírně prošedivělý muž s kulatým obličejem. Přemítám, zda se narodil za války v Koreji před více než šedesáti lety, případně ještě dříve. Ale i jeho pozornost je krátká. Netrvá dvě sekundy, ale tak dvě minuty.
Fronty maximálně u převlékacích kabinek
Takový je typický obrázek těchto dnů v jihokorejském Soulu. Zatímco západní zpravodajští důstojníci probírají v médiích severokorejskou vojenskou hrozbu, obyvatelé hlavního města Jižní Koreje chodí do restaurací a nakupovat. Ale nejde o nakupování, jako když Češi a Slováci za sovětské invaze v srpnu 1968 nakupovali do zásoby ve velkém mouku a cukr.
"Žádné fronty před obchody tady neuvidíte," říká mi jihokorejský diplomat. A má pravdu. Fronty jsou snad jen ve večerních hodinách před zkušebními kabinami v obchodech s trendy oděvy.
Dejte šanci míru. Někteří obyvatelé jihokorejského Soulu se rozhodli protestovat proti vzrůstajícímu napětí (15. dubna 2013)
Zatímco lidé v Severní Koreji v pondělí oslavovali a museli oslavovat 101. výročí narození zakladatele státu Kim Ir-sena, obyvatelé jihokorejského Soulu se nezdáli nikterak rozrušeni. Nevybudily je ani zprávy, že Severokorejci právě v pondělí "na oslavu" provedou zkušební test rakety Musudan.
Několik raket bylo podle zpráv zpravodajských služeb rozmístěno na východě země. Severokorejský režim totiž podobnými akty slaví rád a odpálení testovací rakety by na korejském poloostrově dále zvýšilo napětí. "Blafuje," shoduje se spousta chodců v Soulu, když se jich zeptáte na hrozby Kim Ir-senova vnuka Kim Čong-una, nynějšího pokračovatele této bizarní severokorejské dynastie.
"Kdo z vás nebo vašich příbuzných měl strach, že sem jedete?" ptá se na setkání se zahraničními novináři i korejský ministr zahraničí Yun Byung-se. Pár lidí se přizná. "Tak vám vysvětlím, proč se bát nemáte," pokračuje.
Zástupce šéfredaktora MF DNES Michal Musil informuje o dění v Soulu na svém twitterovém účtu ZDE |
Vládní úředníci musí říkat, že se nic neděje. Jedinou obětí tohoto kola severokorejských hrozeb zatím byla důvěra na místní burze. Panovala obava, že strach zasáhne i jihokorejskou ekonomiku. Místní připomínají: série slovních hrozeb zatím nevedla k žádném činu, jakým bylo v roce 2010 ostřelování ostrova Jon-pchong, při němž zahynulo a bylo zraněno několik lidí. Nejen hrozby, ale ani přestřelky na hranici nejsou ničím novým. A při krizi v roce 1994 spojené taktéž se severokorejským jaderným programem byly ulice v Soulu vylidněné. Jenže teď už jsou všichni zvyklí.
Test může proběhnout kdykoliv
Dívky procházejí parkem v Soulu. (14. dubna 2013)
Přesto je téma Severní Koreje v Soulu cítit, ovšem ne jako zdroj paniky. "Obrázky, které teď asi máte v hlavě, když se řekne Korea, jsou obrázky severokorejských raket a jaderných testů,“ říká jihokorejský ministr zahraničí.
Otázka Severní a Jižní Koreje je zmiňována i jinak: jako poslední pomník studené války, jako země, jejíž jeden národ byl kdysi uměle rozdělen a zůstává rozdělen i nadále. A Severní Korea může test rakety klidně provést v následujících hodinách nebo zítra.
A jen kousek od televize, kde za nezájmu chodců běžely snímky, se nachází stálá výstava černobílých fotografií s hrůzami Korejské války. Zhruba čtyřicet fotek metr krát metr je umístěno na stojanech na chodníku hned u silnice. Snad nejvíce na mne zapůsobila ta, na níž jsou ohořelé mrtvoly. Popisek v korejštině a angličtině zní: Severokorejské komunistické jednotky na ústupu zadržely a upálily místní majitele půdy a vládní úředníky.
