Jak to nevidí nedivák

Tuhle mě zastavil na ulici můj bývalý profesor logiky J. a děl: "Občas si přečtu vaše noviny, většinou jen titulky. Na televizi se ovšem nedívám zásadně. Kdysi jsem tak činil a dospěl jsem k nezvratnému závěru, že sledování televize nijak nepřispívá k růstu lidské osobnosti. Nyní se z vašich novin dovídám, že tam vypukl jakýsi boj. A jako logik se nutně ptám. Buď mají pravdu televizní zaměstnanci, z čehož vyplývá, že rada zvolila špatného ředitele, z čehož zase vyplývá, že parlament zvolil špatnou radu.

A pokud parlament zvolil špatnou radu, potom máme nevyhnutelně špatný parlament, tedy jsme si vybrali špatné zástupce. Závěr této dedukce: Jsme jako lidé blbí.

Nebo má pravdu dosazený ředitel, pak máme špatné zákony, které neumožňují prosadit řádně jmenovanému člověku svou vůli. Tyto zákony schválil parlament. A jsme zpět v sylogismnu předchozím. Neuměli jsme si vybrat, jsme blbí občané. Profesor J. si odkašlal. "Nerad bych se, pane kolego, jako exaktní vědec pouštěl na pole spekulací, ale není to tím, že jsme zblblí televizí?"