Jak si Adolf Born počkal na verše Christiana Morgensterna

Adolf Born se narodil – roku 1930 - v Českých Velenicích, kde se mluvilo česky i německy. Díky této dvojjazyčné výbavě se mohl relativně záhy potkat s hravými a absurdními básněmi Němce Christiana Morgensterna (1871-1914) v originále. Ale až jako velmi zasloužilému výtvarnému umělci se mu splnilo přání Morgensternovy básně ilustrovat.

Bornovo dílo je v tuzemských krajích natolik zlidovělé a rozšířené, že je velmi obtížné na ně hledět zčerstva.

I když slovo ilustrace není v tomto případě přesné. Už proto, že výsledek Bornova splněného přání – obrazová kniha – se jmenuje Zbornoplaz. Tedy morgensternovský novotvar naznačující, o čí svazek jde především. Neběží o soubor Morgensternovy poezie ilustrované Adolfem Bornem, nýbrž o Borna "rozmlouvajícího" s verši Christiana Morgensterna, nadto s verši, které si sám vybral.

Bornovo dílo je v tuzemských krajích natolik zlidovělé a rozšířené, že je velmi obtížné na ně hledět zčerstva, bez nánosu viděného. Přiznávám, že v Bornově díle už nerozlišuji mezi jednotlivými obdobími jeho tvorby, mezi pracemi volnými a ilustračními. A že vlastně nejsem jeho vyznavačem, neboť se mi to množství Bornů redukuje na jednu velikou univerzální ilustraci s karikovanými postavami zvířatolidí, s (polo)obnaženými dámami, s pány na tenkých nohách.

o knize

Zbornaplaz aneb Adolf Born a Christian Morgenstern.

Přeložil Josef Hiršal a kolektiv. Výběr básní Helena Kupcová, Adolf Born, Kateřina Hladká, doslov Helena Kupcová. Slovart, Praha 2009, 128 stran, doporučená cena 499 korun.

Ovšem kniha Zbornaplaz mi populárního výtvarníka ukazuje v poněkud pozměněném světle. Silný, nezakázkový vztah k Morgensternově poezii vedl Borna k velmi individualizovanému výkonu, který jen na několika málo místech ruší využití kreseb vyvedených v nejtradičnější "bornovštině" ať co do barevnosti, tak ve vedení linky. Vše ostatní je zbaveno detailismu a dekoratismu, ilustrace jsou často položeny do tmavých a sytých tónin, do volně se prolínajících barevných ploch; figury – jak zvířat, tak lidí i "tvorů" – z těchto ploch jemně vystupují. Adolf Born celý soubor řešil ve dvoustranách – buď kresba vytváří podklad rovnou na celé dvoustraně nebo jsou protilehlé strany v knize řešeny ve vzájemném vztahu.

Adekvátně je pojata i textová část: zastoupené Morgensternovy básně jsou ve Zbornaplazovi vytištěny jak v německém originále, tak v českém převodu, který nejčastěji a logicky pochází od Josefa Hiršala, jenž Morgensterna (za jazykové spolupráce Bohumily Grögerové) překládal u nás nejsoustavněji. Nicméně nejedna báseň je přetištěna ve více českých variantách (kupř. v interpretaci Ivana Wernische, Ludvíka Kundery, Egona Bondyho, Vladimíra Holana ad.) a kniha se tak stává praktickou ukázkou možností a obtíží překladatelské tvorby. Překládat, ale i ilustrovat Morgensterna lze mnohým způsobem. Helena Kupcová v doslovu k Zbornaplazovi připomíná, že ilustrační doprovod k Morgensternově poezii se v českých zemích dosud držel výhradně ducha abstrakce, ovšem: "Postup Bornův je odlišný. Jeho barevné ilustrace opravdu vidí Morgensternovy bizarní tvary a představy v jejich vizuální názornosti, ale vidí i jejich temné pozadí, které se ukrývá pod hravostí."

Pro Adolfa Borna i pro čtenáře zkrátka jde o šťastné setkání.