Když Jana Veverková před sedmnácti lety poprvé otěhotněla, strávila poslední dva měsíce před porodem doma na zahradě. Netroufla si jít nikam jinam, pokud to nebylo nezbytně nutné.
"Nepodařilo se mi totiž sehnat skoro žádné těhotenské oblečení. Takže když jsem jednou jela v tričku, které mi bylo krátké a koukalo mi z něj břicho, do města na kontrolu k lékaři, pustila se do mě v autobusu jedna sousedka, že jsem nestyda, když tak veřejně vystavuju nahé břicho," popisuje dobu před rokem 1989 dnes osmatřicetiletá žena.
"Styděla jsem se tak, že jsem pak raději vždycky počkala, až přijde muž z práce domů a doveze mě do města na kontrolu nebo kam bylo třeba, abych nikoho nepohoršovala. Zbytek toho horkého léta jsem strávila doma na zahradě," vzpomíná Jana Veverková.
Bříško? Proč se nepochlubit?
Tohle už naštěstí neplatí. Nabídka oblečení pro budoucí maminky je nepřeberná, ale především: za těhotenské břicho se dnes nikdo stydět nemusí.
Naopak: těhotenství se stalo skoro módou a společenské časopisy soupeří o to, kdo z nich bude mít na titulní straně hezčí fotku známé herečky či zpěvačky v pokročilém stupni těhotenství. A když je bříško odhalené, tím lépe. Proč se nepochlubit?
"V časopisech už dokonce existují samostatné rubriky pro těhotné, což dříve neexistovalo. Před deseti lety nebyla šance být zároveň těhotná a k tomu i hezky a moderně oblečená," říká Alena Králíková z organizace Gender Studies, která se zabývá rovnými právy žen.
"Moje babička to ale pořád nechápe. Diví se, jak si můžu vzít upnuté tričko, když jsem těhotná. Dříve se totiž bříško ukrývalo do volného oblečení," vzpomíná Klára Oceláková z Kladna, která čeká narození potomka za měsíc.
Slušivé těhotenské oblečení však také něco stojí. "Třeba rifle pro těhotné stojí kolem tisíce pět set, což je o třetinu více než ty obyčejné. A to je žena užije tak nanejvýš půl roku," připomíná čerstvá matka, devětadvacetiletá Lucie Adamiecová z Prahy.
Svou respektovanější pozici si těhotné ženy výrazně vydobyly samy. Věk matek se zvyšuje, a jsou proto sebevědomější. Pracují, jak nejdéle to jde, bez rozpaků se nechávají fotit, a dávají tak najevo, že těhotenství není nemoc.
"Po dlouhá léta u nás chyběl obraz žen, které jsou těhotné a zároveň aktivní. A to se radikálně mění. Ale až teprve v posledních letech," říká Alena Králíková.
Těhotná Jílková musela z obrazovky pryč
Své o tom ví i televizní moderátorka a matka dvou dětí Michaela Jílková. Když před devíti lety čekala syna Kubu, už v osmém týdnu těhotenství ji Česká televize vystrnadila z obrazovky, aby diváky nepohoršovalo její rostoucí bříško.
"A taky aby prý netraumatizovalo politiky," vzpomíná s hořkostí. "Tehdy mě to ranilo a hrozně zklamalo. Těhotenství má být něco posvátného, ale já jsem si připadala jako hadr na holi," vzpomíná.
Ze dne na den tak tehdy musela přestat s moderováním diskusního pořadu Aréna, ač ji práce bavila. Když po letech otěhotněla podruhé, usměrňovala křičící dav a potící se politiky v Kotli v těsně padnoucích sexy šatech ještě těsně před porodem. A televize Nova ji dokonce požádala, ať pracuje, dokud to bude zvládat.
"Postoj společnosti k těhotným ženám se změnil k lepšímu," komentuje to Jílková spokojeně. "Těhotná už není něco ošklivého. Teď by se mě báli stáhnout z obrazovky."
Ne všechno je však růžové. Třeba cesta tramvají nebo metrem je pro řadu těhotných žen utrpením.
Těhotnou často sednout nepustí
"Pamatuji si, jak jsem už s velkým břichem v tramvaji zamířila k uvolněnému místu. Předběhla mě jedna důchodkyně, což mi ani tak nevadilo. Spíš mě zamrzelo, že se ani nezeptala, jestli mi není špatně," říká čerstvá matka, dvaatřicetiletá Petra Bukovská z Prahy.
Přitom právě ženy mají podle ní mít k těhotným největší pochopení. "Moc jsem ocenila, když mě třeba pokladní v supermarketu nechala předběhnout dlouhou frontu. Bylo totiž zrovna strašlivé vedro, takže jsem si neuměla představit, že ve frontě vydržím dlouho stát," říká.
Nevšímavě reagují podle ní hlavně muži. A to právě z generace, která sama měla děti v době, kdy rostoucí bříško ještě nebylo "in" a ženy je raději skrývaly.
"Vždycky se dívali z okna a předstírali, že mě vůbec nezaregistrovali," popisuje Petra Bukovská své cestování. "Zato přiběhla třeba studentka z druhého konce tramvaje a nabídla mi své místo."
Další nepříjemný zážitek má z práce. "Pracovala jsem do poslední chvíle a nikomu to divné nebylo. Jen jsem jednou s jedním kolegou měla nepříjemný výstup. Tehdy mi bylo od rána špatně a musela jsem odběhnout na záchod. On mě mezitím potřeboval a nemohl mě najít. Tak mi řekl, ať si beru mobil i na záchod," kroutí hlavou.
"Není divu, že se mi pak stane to, co nedávno: uvolnila mi místo k sezení jiná těhotná žena, jen s menším bříškem," vzpomíná další budoucí matka, sedmadvacetiletá Ludmila Kullová z Prahy.
