Bornik měl změnit výpověď jednoho ze zadržených účastníků demonstrací při
"Palachově týdnu" v lednu 1989, a tento dokument pak měl sloužit žalobě při procesu s Václavem Havlem. Přestože se tato obviněni teprve vyšetřovala, přijal policejni prezident i ministr vnitra Bornikovu rezignaci.
Pokud vím, lidí, kteří se takto zachovali, nečekali na výrok soudů, nebo vyšetřovacích komisí, a z podobných důvodů, aby nebylo zpochybněno jméno instituce, ve které pracovali, nebo kterou reprezentovali, a dobrovolně potom co byli z čehokoliv nařčeni, opustili svou funkci, u nás po listopadu nebylo příliš mnoho, možná by se dali spočítat na prstech jedné ruky.
"Komise vyslechla svědky a dospěla k závěru, že pan Bornik žádný zákon neporušil," citují Jiriho Vokuse z policejniho prezidia Lidové noviny z 12. kvetna 1997.
25. 11 1997, po ukončení vyšetřování aféry, byl Miroslav Borník ministrem vnitra, bez viditelného ohlasu v českém tisku, jmenován zástupcem ředitele Inspekce ministra vnitra.
Podle sdělení tiskového mluvčího MV:"Ředitel pražské policie plk. JUDr. Miroslav Borník má za sebou dráhu čestného, kvalifikovaného policejního odborníka - zkušeného vyšetřovatele a kriminalisty. Vzhledem k této minulosti a zkušenostem, které jako ředitel pražské policie získal s manažerskou prací, považuje ministr vnitra plk. Borníka za muže, který - společně s ředitelem Inspekce pplk. Zdeňkem Pelcem - výrazně přispěje ke kvalitnímu fungování Inspekce ministra vnitra a bude garancí při plnění jejího odpovědného poslání."
Miroslav Borník nikdy nebyl příslušníkem STB, byl a je, doma i v zahraničí, odborně uznávaným kriminalistou, autorem mnoha autoritativních odborných publikací, a byl zakladatelem útvaru, ze kterého se vyvinula dnešní světově uznávaná Národní protidrogová centrála Policie ČR.
Nikdy nebyl příslušníkem žádného útvaru, které byly nasazovány proti demonstrujícím, nikdy nebyl vyšetřovatelem žádného z disidentů. Nikdy nebyl z něčeho takového ani obviněn. Jediný svědek, který podává svědectví o jeho činnosti v době Palachova týdnu, hudebník David Kabzan, dokonce sám uvádí, že Borník nebyl přítomen při jeho výslechu, byl pouze zapisovatelem následného protokolu, ve kterém podle pana Kabzana "změnil jeho výpověď".
Nikdo jiný si, pokud vím, nikdy na Miroslava Borníka a jeho jednání během Palachova týdne nestěžoval, ani tehdy, ani nikdy po listopadu, kdy by se nemusel obávat takové obvinění vznést, a takové svědectví podat. Žádné jiné takové obvinění nepadlo ani před sedmi lety, kdy se aféra poprvé dostala na stránky tisku, ani dnes, kdy je opět v popředí zájmu medií.
Je nutno dodat, že pokud bylo Miroslavu Borníkovi přikázáno, nebo pokud bylo jeho úmyslem, vyrobit dokument, který by pomohl v procesech proti disidentům, neodvedl, přes své zkušenosti v psaní protokolů, v tom jednom případě příliš dobrou práci, jím "vyrobená" výpověd byla v procesu s Václavem Havlem nepoužitelná, a také nikdy, ani proti Havlovi, ani proti kterémukoliv jinému disidentu použita nebyla. Nevím, zda byla někdy použita proti panu Kabzovi, nevím, zda vůbec byl předlistopadovou justicí souzen, své informace čerpám z českého tisku, který se jako obvykle nenamáhal takové "nepodstatné detaily" zjišťovat.
Vím ale ze skutečnosti, ze vzpomínek mého otce a jeho přátel, že stížnost na
jednání příslušníků STB měla zpravidla pro vyslýchaného negativní výsledek, stěžovat si na bití nebo hrubé jednání vyšetřovatelů STB, mělo obvykle za následek další bití a další násilí, a pokud vůbec byla tato stížnost projednávána při procesu, byla v nejlepším případě soudem ignorována, a v horších případech obviněnému naopak přitížila. Nevím co mělo být konkrétním zkreslením výpovědi pana Kabzy, náš tisk se podobně jako v jiných případech nikdy nesnažil zjistit co se skutečně stalo, protokol z výslechu pana Kabzy se v tisku nikdy neobjevil, a z tisku se dozvídám jen to, že si Borníkovi údajně stěžoval na to, že z jeho výpověďi bylo vypuštěno jeho prohlášení, že jej vyšetřovatelé STB při výslechu bili.
Miroslav Borník, pracovník nikoliv nějakého protidisidentského odboru STB, ale kriminální policie, byl k zapisování protokolů zatčených během Palachova týdne, stejně jako mnoho jiných policistů, převelen, byl vytažen ze své normální kriminalistické práce, a nakomandován do Prahy. Nevím, jak bych se v takové situaci zachoval já, pokud by byl přede mně předveden sedmnáctiletý chlapec, který by trval na tom, abych podobné prohlášení zaprotokoloval.
Oproti roku 1997, kdy aféra poprvé prošla českým tiskem, se záhadným způsobem změnil popis činnosti Miroslava Borníka v českém tisku.
"To, co v policistově minulosti bylo vážným problémem před šesti lety, dnes už zjevně nevadí", všímá si MF Dnes, ačkoliv podle soudobého tisku to "zjevně nevadilo" ani před sedmi lety, Miroslav Borník byl po vyšetření obvinění, a potom, co jej vyšetřovací komise očistila, bez jediného protestu kluků a holek z našich medií, ještě v roce 1997 jmenován zástupcem ředitele inspekce. Nemohu nalézt jediný článek v našem tisku, který by se tehdy nad jeho jmenováním pozastavil.
Miroslav Borník se stal pracovníkem inspekce, a podle hodnocení vedení policie a ministerstva vykonával svou funkci velmi dobře:
INSPEKCE MINISTRA VNITRA ZPRÁVA O ČINNOSTI ZA ROK 2001
"K podstatnému zkvalitnění a zrychlení vyšetřování došlo ve 2. pololetí, kdy
vedením odboru byl pověřen plk. JUDr. Borník."
Vše se změnilo poté co byl Miroslav Borník jmenován, po šesti letech vynikající práce, jmenován do funkce ředitele inspekce. Nevím, proč před svými čtenáři tají nově zjištěné skutečnosti například časopis Týden, který, zřejmě na jejich základě, 28. června 2004, v článku "Hříchy pana Čistého", pod značkou "-tva-" uvádí:
"V čele inspekce ministra vnitra stojí od začátku června Miroslav Borník, který za komunismu brutálně vyslýchal "politicky nespolehlivé" občany."
Týden ovšem neuvádí jediný příklad takového brutálního výslechu. Nemůže své
tvrzení doložit žádným svědectvím proti panu Borníkovi, a ani se nemůže odvolat na zprávy soudobého tisku, o "brutálním vyšetřování" Miroslava Horníka nehovořil dokonce ani pan Kabza. Ten si stěžoval na změněnou výpověď, a sám uvádí, že u výslechu, který mimochodem prováděl příslušník STB Beran, který Davida Kabzana surově zbil obuškem, Mirosklav Borník nebyl vůbec přítomen. Kdo jsou ti další občané, a kdy je pan Borník "brutálně vyšetřoval", se rovněž nedozvíme. Nedozvíme se ani o dalším osudu STBáka Berana, nedozvíme se, zda byl za svou brutalitu souzen, nebo alespoň obviněn, nedozvíme se o něm nic.
Zato o Miroslavu Borníkovi se dozvidáme, šest let po tom, co jej vyšetřovací komise očistila z nařčení v případě jediné stížnosti občana, a který neměl nic společného s vyšetřováním, byl i podle pana Kabzy jen zapisovatelem dodatečného protokolu, že byl "komunistickým kádrem", který "brutálně vyslýchal "politicky nespolehlivé"
občany, což, pokud to ní doloženo jediným důkazem, a pokud tuto "informaci"
Týdne porovnáme se skutečnou činností policisty a kriminalisty Borníka v předlistopadovém období, se zdá býti ničím jiým, než neprofesionální, lajdáckou a bez ohledu na novinářskou etiku spíchnutou prací "novináře" skrývajícího se za šifrou "-tva", nebo ještě hůře, účelovou lží.
Týden a mfDNES ovšem nejsou sami, totéž skreslení skutečnosti se objevuje v řadě dalších novin a časopisů, v různých gradacích, od prostého papouškování uvedených nepravd, až po hysterické zvolání komentátora Annonce Petra Zaorala, který neváhá označit Miroslava Borníka jako "toho parchanta".
Škoda, že se naši žurnalisté se stejnou vehemencí nevěnují odkrývání skutečných komunistických a STBáckých zločinců, velká většina z nich si nikdy nemusela dělat starosti z vyšetřování nejen státních orgánů, ale ani vyšetřování kluků a holek z našich medií. Zdá se, že ti mají ze skutečné investigativní žurnalistiky strach, mohli by se možná něco nebezpečného dozvědět. Proto raději, bez pokusu si cokoliv ověřit, opisují jeden od druhého, a pokud snad "informací" něčím doplní, jsou to z prstu vycucané spekulace, nebo nadávky, a ještě hůře, křivá obvinění.
I tomu se u nás říká žurnalistika.
