Ví, že nejdůležitější dohody se uzavírají u mísy mušlí nebo na sportovišti. Tam i tam je doma, zkrátka učiněný Bruselan.
Doma je to horší. Miroslav Kalousek horlí o tom, že je výhodné ohýbat páteř: Telička prý získal svou kvalifikaci jen proto, že byl komunistou a jeho otec byl kariérní diplomat za okupačního režimu. Miroslav Kalousek má "zlobení Špidly" v popisu práce.
Přesto nemůžeme odbýt jeho výtky, byť pravdivou ironickou poznámkou: Kdože to tu mluví o půvabu ohebné páteře? Lidovec? Komunisté jako by tím, že kývli, dávali Kalouskovi za pravdu.
Spokojena však není ODS, která Teličkovi vyčítá, že jako hlavní vyjednavač republiky s unií nedohodl dost dobré podmínky pro naše přijetí. Opozice je sice od toho, aby oponovala, ale komisař je něco jako vyslanec a politické zápasy o místa vyslanců se většinou nevedou.
Vladimír Špidla však pozdním a neobratným vyjednáváním učinil z funkce českého komisaře politikum. Z politického hlediska je potom problematické i Teličkovo účinkování v pochybné firmě, která utopila stovky milionů korun, které dostala od drobných střadatelů.
Komisařský kandidát sice není obviněn a je takřka jisté, že se na žádném tunelování nepodílel, jenže vrcholnému politikovi je měřeno jinak než loajálnímu úředníkovi. V rámci Evropské komise by jím Telička zůstal. Doma však už byl politikem díky okolnostem svého jmenování učiněn.
Zatímco pro práci v Bruselu získal vysokou kvalifikaci (a Kalousek se více než mýlí, když říká, že ji získal jako svazák). Kvalifikaci pro domácí politický wrestling, ale ani na odiv stavěné ragbyové umění nedává.
Špidlova podpora dnes také neznamená skoro nic. Možná si nový komisař brzy posteskne: Že já tím úředníkem nezůstal.
