Z "pravicového" repertoáru nepřibrala do programu nic podstatného, z levých čísel vzdala se sociální demokracie ve prospěch svých středopravých partnerů jen malicherných položek. Nakonec to zas odskáče jen nějaké registrované partnerství. Socialisté je rádi pustí, kol homosexuality se sociální stát netočí. Problém nemůže udělat ani schodek rozpočtu - lze o pár procent couvnout a pak, za rok, jako obvykle slíbená čísla zas překročit.
Rozpočet vyjadřuje vždy nejvážnější politický zájem a má být zdrojem hlavního politického konfliktu. Tato abstraktní kniha, plná nesrozumitelných čísel, vždy nejvíc určuje, kudy země jde. Může se však stát vedlejším tématem, když to hlavní je víc před nosem vládu mít a v ní být.
Lidovcům se nevyjednávalo těžce. Program pro ně není až tak důležitý. Být u toho je důležitější. Do tuhého půjde až při debatě o počtu ministrů. To je obor, kterému KDU-ČSL rozumí velmi dobře. Pokud neočešou neústupného Špidlu, zahojí se na unionistech.
Někteří unionisté se do této porážky nehrnou. Budou velmi obtížně vysvětlovat, co vlastně v té vládě uhájili a proč v ní jsou. V kuloárech unionisté říkali: Hanka zlobila. Ale už nezlobí. Vláda je vláda. Hanka v ní asi nebude má na vládní pobyt málo klidu v srdci.
Švy se uhladily (případně ještě uhladí), vláda vykročí do života. Příliš optimistický krok to však nebude. Žádné rozpory koaliční jednání neodstranilo, nýbrž jen pozastřelo. Kde nebyla shoda, napsalo se: obě strany zváží další postup. Rozpory trvají dál, bouřlivě či nesměle je bude vláda prožívat při každém významnějším kroku.
Oba středopraví partneři se nevyhnou zpytavé otázce: Co vlastně v té levé vládě děláte? Dočkat se mohou trefné rady: Přemalujte firmu. Jste už nalevo.
Koalice je vždy dohoda. Jedni umožní druhým, že vládu mají. Druzí jim za to něco dají. Nebo také ne.
